Ahoj, ahoj, opět po nedlouhé době vás zdravím. Dnes jsem tu s recenzí na celkem nevšední knihu. Je to kniha pohádek na tak trošku jiný způsob…

Drazí přátelé, dovolte mi, abych vás dnes vzala do sídla Ashburnů, které je opředeno tajemstvím, pověstmi o dávné tragédii a kde stíny okolních lesů mohou vyvolat přítomnost někoho nevítaného…

Takže, přátelé, já už fakt nevím. Je to tím, že mám při výběru tak šťastnou ruku, nebo co? Asi už si říkáte: ,,Jééžiš, zase vychvaluje.“ Ale ono to prostě jinak nejde! Ptáte se, kvůli čemu tak šílím? Koukněte…

Znáte ten pocit, když čtete knížku, od které toho moc nečekáte, ale ona vám totálně vyrazí dech? Znáte ten pocit, kdy se dokážete při čtení přenést do místa dění a všechno prožíváte s hlavními hrdiny? Tahle kniha to u mě dokázala. Nevím, jak to popsat stručně, ale prostě je to pecka!

Je 6.3. 2019 večer, sedím na posteli a rozhodla jsem se sepsat recenzi, protože zítra mám maturák. Jasně, touhle dobou už je dávno jiné datum, ale víte co, padl na mě neskutečný strach z maturity. Někdo si řekne, co dělám, vždyť z každého zkoušení tématu mám 1, ale já nevím, přijde mi, že to v té hlavě prostě nemám. Naučila jsem se to, ale jen na to zkoušení. Kdybych teď měla vysypat otázku na ruštinu – politický systém v Rusku a Česku, neřeknu vám nic. A proto si říkám, že si teď napíšu recenzi, zítra odbydu maturák a to bude ten mezník k tomu, kdy už se budu muset FAKT učit. Takže jdeme na to…