Knih o druhé světové válce vyšlo neskutečně mnoho. Myslím si, že je důležité o tomto historickém období opravdu mluvit, protože taková hrůza se prostě nesmí znovu opakovat. Každopádně literatura, která se zaměřuje na toto téma, se lecjakému čtenáři může zdát dosti podobná. Je tedy těžké pro náročnějšího čtenáře přijít s něčím, co ještě nečetl. A právě pro vás mám tip.

Znáte to, když vám doma leží kniha už pořádnou dobu, ale vy se k ní stále nemůžete dostat? Tak přesně to samé jsem měla se Strmým pádem. Jenže druhý díl už je na světě a od německých autorek má vyházet hora nových knih, tak přece jsem jí nemohla jen tak nechat být, že? Takže jsem si řekla, že si jí musím přečíst, abych se zbavila restu!

Na literaturu typu rozvoj osobnosti moc nejsem. Ale poslední dobou se stává, že velice často brouzdám na Pointě a probírám se knihami, které bych mohla podpořit. Také ale objevím knihy, které už vyšly a právě to je případ této. Velice mě zaujalo, že je to něco, co je mi tak blízké a co řeší témata, se kterými se potýkám téměř každý den. Proto jsem se rozhodla, že si ji přečtu.

Dopisy ztraceným jsem četla někdy na začátku srpna minulého roku. I když jsem se místy docela vztekala nad chováním hlavních postav, stejně jsem si knihu oblíbila. Na co slova nestačí je volné pokračování, na které jsem se těšila možná ještě trošku víc. No a jak to dopado?

Jsem obrovský fanoušek všeho, co se točí kolem Titaniku. Tahle moje posedlost odstartovala už v dětství, kdy jsem se zásobovala pořádným množstvím literatury a prohlubovala si vědomosti. Jenže jediné, co mi chybí ke spokojenosti, je román, který by se na Titaniku odehrávala aspoň z velké části. Tento vypadal nadějně, ale…