České detektivky jsem si oblíbila, když jsem přečetla Prokletý kraj od Michaely Klevisové. V tomto žánru se také velice často skloňuje jméno Jiří Březina. Na kontě má už nějakou tu knihu napsanou a ke mně se díky mému vlastnímu zájmu dostalo Promlčení a také díky spolupráci s nakladatelstvím Albatros Vzplanutí a Mizení. Jak jste si mohli všimnout, z této trojice jsem se dostala zatím jen k Mizení, ale po dočtení se na ty další dvě knihy už nemůžu dočkat.

Historie mě zkrátka nepřestane překvapovat a udivovat. Člověk si myslí, že po dostudování střední školy zná aspoň tak zevrubně všechny události, které se minimálně na našem území staly. Ale ono ne. Po přečtení Životic od skvělé Karin Lednické se tedy musím ptát. Proč jsem o tomhle nikdy dřív neslyšela? Proč by něco takového mělo upadnout do zapomnění?

Vydání knihy Navždycky dost viditelně rozvířilo vody českého bookstagramu. Když o nějakou dobu později vyšla kniha Miluju tě. Já vím. byla situace téměř stejná. Myslím si, že každý v tom viděl prvořadě to, co v tom vidět chtěl. Mně se obě knihy líbily, i když Navždycky o něco víc. Když jsem se dozvěděla, že autorce má vycházet i třetí kniha – Letní noci, trošku jsem se bála, protože hlavní téma v této knize měl být muzikál. A já obecně muzikály moc nemusím…

Djatlovova expedice přinesla jednu z největších záhad dějin. Je až s podivem, že něco takového se doposud nevyřešilo a dost možná už nevyřeší. Když jsem před lety od Martina Lavaye četla jeho první knihu, která o tragédii pojednávala, byla jsem vyděšená. Co ale přinesla jeho nejnovější kniha?

Cestování časem je jedna z mých nejoblíbenějších zápletek. No a když se jedná o cestování časem v Anglii, ještě ke všemu s detektivní a romantickou zápletkou… nešlo odolat a i já jsem se do Krámku se starožitnostmi musela pustit…