Každý si jednou za čas chceme přečíst nějakou tu klasiku. Někoho tato činnost potkala na střední, mnohé povinná literatura nebavila, ale hodně lidí se ke klasice po několika letech vrací, protože teprve nyní se dostávají do té fáze, že to chápou. Lolita je kniha, která mě zaujala už dávno, ale i během maturitního období jsem si na ni našla čas, i když jsem ji do školy nečetla. A jsem ráda, že jsem měla tu možnost!

Abych byla upřímná, přijde mi, že se za posledních pár let opravdu roztrhl pytel s knihami, které pojednávají o homosexualitě. Jenže všechny mě prostě minuly, nějak mě nezaujaly. Proto, když se objevila nabídka k recenzi této, neváhala jsem a požádala jsem o ni. Jaké z ní byly mé pocity?

Ach jo, ach jo, ach jo, kdy já se konečně poučím a budu se řídit heslem, ať tolik od knih neočekávám? Dnes se bohužel zaměřím na knihu, od které jsem čekala úplně něco jiného, než jsem dostala…

Vzpomínáte, jak jsem se tu rozplývala nad Medvědem a Slavíkem, kterého hrdě mohu prohlásit za jednu ze svých nejoblíbenějších knih? Tak se mi do rukou dostal druhý díl této fantastické série! Dívka ve věži je totiž skvělé pokračování!

Já jsem se zamilovala. Tato kniha, co vám dnes představím, mě neskutečně vzala za srdce. Nechápu to, vůbec to nechápu. Ale jestli se chcete cítit stejně, jako já. Přečtěte si dnešní recenzi na knihu, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších…