Od Neila Gaimena jsem ještě nikdy nic nečetla. Ano, věděla jsem o něm, ale svoje nejhlubší znalosti jsem získala pouze díky jednomu dílu Simpsonů. Ano, tomu, kde ukradl autorství knihy o těch trolích dvojčatech a bůhvíčím. A přesto. Teď jsem tu, protože jsem si přečetla nejnovější vydání knihy Oceán na konci cesty!

Jednou za čas si na čtení chci vzít něco lehkého, třeba romantického. Zkrátka cokoliv, u čeho nebudu muset přemýšlet. Tato kniha vypadala zajímavě. Ano, je ze série, ale už anotace hlásí, že není nutné, abyste předchozí díly četli, takže bylo rozhodnuto. Jenže z knížečky na odpočinek se stala kniha, která v sobě skrývala něco navíc…

Pamatuji si, jako by to bylo včera, kdy se mi do rukou dostala kniha, kterou všichni začali vychvalovat. Nemohla jsem samozřejmě jen tak nečinně přihlížet, a tak jsem si ji přečetla také. No a můj názor znáte. Objevila se v TOP knihách za rok 2020. Kroniky prachu jsem si zamilovala, a proto jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že se u nás přeloží a vydá i dodatek.

Budu to opakovat klidně stále dokola. Snad neexistuje série, kterou bych zbožňovala víc než Medvěda a Slavíka. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když jsem před lety bloumala kolem knihkupectví a obdivovala tajemnou fantasy z ruského prostředí, která mě přitahovala jako magnet. No a teď jsme tady, u posledního dílu…

Napadlo vás někdy, že cesta vlakem může dopadnout úplně jinak než byste předpokládali? Ať už do cílové stanice jedete s čímkoliv, věřte, že občas se to může jako lusknutím prstů změnit…