Máte rádi horory? Máte rádi Darcy Coates a její sérii o strašidelných domech? Hledáte něco podobného od české autorky? Tak právě tady jste na správné adrese! Dnes vám povím o knize, po které jsem koukala už opravdu dlouhou dobu.
Prokletí Schwartzovy vily - Anna Beatrix Bártová
Originální název: –
Rok vydání: –
Rok vydání originálu: 2019
Počet stran: 224
Vazba knihy: paperback
Vydalo: Petrklíč
Dům, který skrývá více než tajemství
Těhotné Noře a jejímu manželovi Leovi už vadí, jaká atmosféra vládne v Leově rodině. Matka ani otec jim nedají na chvíli pokoj a v domácnosti není dne, kdy by nevypukla nějaká hádka. Když se objeví nabídka na prodej bytu, který se nachází ve staré vile za městem, ani Nora ani Leo téměř neváhají a jedou se na dům podívat. I když z počátku se dům zdá ponurý a nehostinný, oba si k němu najdou cestu. Především díky stylu a dalším obyvatelům. Jenže v domě se děje něco divného. Na chodbách se začnou objevovat dívenky ve starých potrhaných šatech. Sem tam se objeví zvláštní žena nebo muž. A co ten hřbitov, který leží co by kamenem dohodil? Po neskutečně dlouhé době tajemná vila začne vydávat své tajemství.
***
Taky se vám stane, že po nějaké knize samovolně pokukujete už opravdu dlouhou dobu a sami nevíte, čím to je? Co vás na ni zaujalo? Proč vlastně? Kde a kdy jste se o ní dozvěděli poprvé? Pro mě touto knihou bylo právě Prokletí Schwartzovy vily.
Miluji horory. Ať už jako filmy nebo knihy, nepohrdnu ničím, co mi poskytne příjemné napětí, mrazení a třeba mě to i vyděsí. Tím líp. A tak jsem si po celkem dlouhé době knihu opatřila a začala číst.
Nebudu lhát. Z první kapitoly se pravděpodobně udělá špatně úplně všem. Bylo mi opravdu nepříjemné číst o tom, co se tam dělo, ale pokud to nějak přejdeme, tak mohu říci, že to opravdu dobře připravilo půdu pro následující děj.
Kniha se mi četla celkem dobře. Postavy mi byly sympatické a nebyly čistě černobílé. Ať už se jednalo o hlavní dvojici nebo o vedlejší postavy, každá mi nějak sedla a i teď po dlouhé době od dočtení, bych vám je mohla vyjmenovat a něco k nim říct. To je podle mě znak toho, že nejsou ploché a opravdu ve čtenáři něco zanechají.
Pokud se ale posuneme přímo k ději, tak nadšená jsem nebyla. Jasně, nemůže to být reálné, když se jedná o duchařinu. Ale prostě jsem nepobírala ty myšlenkové pochody Nory a Lea.
Žijete ve starém domě, o kterém městem kolují dost zajímavé historky, začnete na chodbách vídat divné, ušmudlané holčičky ve starých šatech, ale prostě nebudete aktivně zjišťovat, kdo to je a odkud je. Prostě budete xy měsíců tvrdit, že to jsou asi vnoučata souseda odvedle z bytu a že je asi do těch šatů obléká a dává jim staré hračky.
Nezlobte se na mě, ale stát se tohle mě, tak maximlně po třetím setkání jedno dítě chytnu za flígr a obejdu si ty sousedy s ním osobně.
Dále mě zamrzelo, že i když se kniha odehrávala v celkem dlouhém časovém úseku, postavy se nijak extra nevyvíjely. Prostě se se vším smířily a žilo se dál. Jako by se nechumelilo. Byla škoda, že jsem opravdu nezaregistrovala žádný mentální posun.
Na to, že se v příběhu řešila dost komplikovaná záhada, byl konec žalostně stručný. Ano, bylo tam hodně akce, ale možná až příliš. Ubrat trochu a spíše to roztáhnout na více stránek, by knize dle mého rozhodně prospělo.
Myslím si, že tato kniha je rozhodně zajímavým počinem z pera českého autora, ale nedokážu se smířit s tím, že se tam vyskytovaly výše zmíněné nedostatky. Dostanete ale příběh, který se vám rozhodně zavrtá pod kůži a nenechá vás jen tak vydechnout.
