Truly

Romantika je něco, co dokážu číst sále dokola. Obzvláště pak, pokud ji doporučuje někdo jako Mona Kasten, autorka, která napsala jednu z mých nejoblíbenějších knižních sérií Znovu. Na tuto knihu jsem ale slyšela dost zvláštní ohlasy a proto jsem se jí trochu bála.

Truly - Ava Reed

Originální název:

Rok vydání: 2021

Rok vydání originálu: 2020

Počet stran: 336

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: Red

Mezi humorem a hloupostí je tenká hranice

Andie přijíždí do Seattlu za svou nejlepší kamarádkou June. Doma, na venkovské farmě, nechává svého bratra a tatínka. Andie nemá žádné peníze, protože všechny dala za léčbu své maminky, která ale zemřela. Nemá také ani stipendium, ani místo na koleji. I přesto ji ale June nechá chvíli bydlet u sebe.

První večer se vydají do jednoho baru, aby oslavily, že jsou opět spolu a mohou si plnit svůj dávný sen. Andie v baru nejen, že získá práci, ale také potká Coopera, barmana, který se chová dost odtažitě, ale on sám má k tomu své důvody.

***

Já jsem se této knížky celkem bála ještě před tím, než jsem se do ní pustila. Víte, romantické knihy, hlavně ty, které se odehrávají na vysoké škole, mám opravdu ráda. Jasně, není to žádná krásná literatura, ale účel to splní – člověk si u toho odpočine.

Jenže občas se stane, že mi nesednou hlavní postavy. A to pak přichází problém.

Do knihy jsem tedy šla především s tím, že od toho nic moc nečekám. Od Elišky totiž na youtube a instagramu vyšly dost zajímavé recenze a já si říkala, že jsem si ten druhý díl asi úplně nemusela nutně kupovat. No nic. Nezkusíš, nezažiješ.

Jako první bod uvedu něco kladného. Kniha je nesmírně čtivá. Šlo vidět, že autorka psát umí a mě to prostě bavilo.

Trochu to na mě ale působilo nevýrazně. Jasně, v tomto žánru už prostě nejde vymyslet něco nového. Celkově si německé autorky vše možné doporučují a stylem jsou si podobné. Ale já už jen z toho důvodu, že mě tam nechytlo nic „dalšího“ knihu v mysli zařazovala kamsi do pozadí. Taková Mona Kasten píše taky profláklé příběhy, ale umí tomu přidat to cosi, co mě donutí na ně nezapomenout.

Lokace byla zajímavá. Prostředí baru, školy,… pořád se něco dělo a to bylo dobře. Jenže mi vadilo to, jak autorka vykreslila postavy.

Andie byla určitě psychicky nemocná. Nejsem psychiatr, ale to, že má nutkání všechno počítat, urovnávat a řadit podle nějakého svého systému, je dle mě jasný znak OCD. Což by byl skvělý námět, jenže autorka prostě zůstala u toho, že si Andie sem tam něco uklidí, to vyvolá nějaké reakce a čau. Škoda.

Jenže tohle byl jen začátek. Autoka tomu nasadila korunu v podobě vedlejších postav. Konkrétně nejlepší kamarádky Andie – June. June byla ukázkový příklad toho, jak moc se něco dá zkazit. Autorka tady předvedla, že to, co nám přijde normální, je tady špatně a něco, co by nás ani nenapadlo, je tady děsně cool a hustý.

Jako fakt. June se chová jako afektovaná hysterka, furt na někoho ječí, leje drinky, plive jídlo, sprostě nadává… bylo to trapný a nechutný. A byl to obrovský krok vedle.

Nicméně. Cooper mi přišel takový nevýrazný, což byla také škoda. Myslím si, že ubrat víc prostoru June a tu energii vložit do vykreslení charakteru Coopera, bylo by to lepší.

Zpočátku jsem se bála, že kniha je rozdělena na několik dílů a zapřísahala jsem se, co jsem to udělala, nicméně jsem na konci byla mile překvapená. Je to sice knižní série, ale každý díl je o jiném páru. Tento díl byl tedy ukončený a ve druhém nás čeká příběh June. A toho se bojím snad ještě více než tohoto.

Až na tu předramatizovanost, toxicitu a všechno další ale musím autorce nechat tu nešablonovitost. Ve vícero knihách známe to: nemají se rádi – sbližují se – vyspí se spolu – pohádají se – udobří se. To tady nebylo a autorka ode mě má plus.

Já bych tuhle knihu úplně nezatracovala, ale radím vám dobře, že z této edice existuje mnoho lepších knih.

Děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský za zaslání knihy k recenzi. Knihu si můžete koupit zde.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *