Osvětim

Osvětim. To je místo, které jsem díky mnoha knihám už několikrát navštívila. Vždy to pro mě bylo nesmírně těžké, ale věděla jsem, že je to zároveň místo, které určitě chci navštívit i v reálu, protože to zkrátka je něco, co neskutečným způsobem ovlivnilo nejen historii, ale hlavně životy tolika lidí, kterým bych chtěla vzdát poctu a aspoň malým kouskem přispět k tomu, aby se historie už nikdy nemohla opakovat. Třeba tím, že se s vámi podělím o to, jak jsem se sem s přítelem jednu zářijovou sobotu vydala.

Osvětim

Jak už jste mohli zaregistrovat, docela podrobný plán se v mojí hlavě začal rodit v momentě, kdy jsem dočetla Černou a purpurovou. To byla taková pomyslná poslední kapka, která mě donutila reálně se podívat na nabídku cestovních kanceláří a zjistit, které organizují jednodenní zájezdy/exkurze do Osvětimi. A tak jsem narazila na České kormidlo, které vám při této příležitosti mohu vřele doporučit. Vybrali jsme vhodný termín, což byla konkrétně sobota 18.9. a začali se připravovat na to, co nás čeká.

Ano, cesta není nejkratší. Zvláště, pokud jedete z Prahy jako my. Připravte se tedy, že pokud si zvolíte stejný způsob dopravy, budete muset být na Hlavním nádraží ve 2:10 ráno. Zní to možná neskutečně, ale vzhledem k tomu, co nás čekalo později, jsem byla opravdu ráda, že jsme s sebou měli někoho, kdo to celé řídil a na koho jsme se mohli obrátit, protože vstup do památníku Osvětim je srovnatelný s nástupem do letadla. Ale o tom až později.

Náš průvodce Honza byl profesionál na svém místě. Pokud na něj tedy někdy narazíte, věřte mi, že vás čeká opravdu kvalitní „zážitek“. Už v autobuse jsme se dozvěděli spoustu důležitých informací, které vám průvodci v Osvětimi neřeknou, a přesto jsme se necítili zahlceni. Také jsme byli připraveni na dost zmatečný vstup, který nás v Polsku čeká.

Když jsme dorazili na místo, měli jsme štěstí, že ačkoli tam už stálo několik autobusů a před hlavním vchodem se utvořila celkem obstojná fronta, stále to prý nebylo tak hrozné, jako to obvykle bývá. My jsme byli rozděleni na několik skupinek, které měly intervaly mezi prohlídkami 10 minut. Využili jsme tedy tu chvilku času (a to vám doporučuji také) k hygienické přestávce a nákupu různých knih, které tam mají v mnoha jazycích – i v češtině.

Když se přiblížil čas, kdy měla začít naše prohlídka, nastal ten dost chaotický moment, na který jsme byli několikrát upozorňováni. Čekala nás desinfekční sprcha, následně příchod k rámům, kterými jsme museli projít a také odložení všech příručních tašek a zkrátka všeho, co s sebou člověk měl – to se svezlo na páse. Dále jsme si museli stihnout dojít pro sluchátka a najít místo na hlavním dvoře, kde na nás už čekal náš přidělený místní průvodce. Vše proběhlo hladce a prohlídka mohla začít…

Já v podstatě teď už ani nevím, jak bych vám to, co jsem během celého dne zažila, mohla popsat. To, co jsem viděla a slyšela, jsem nečekala ani v tom nejhorším snu. Věřte mi, že žádná kniha a film vás nemůže připravit na to, co zde zažijete.

Uvidíte celý areál, projdete si výstavu fotografií, ve které minete zvláštní větší a prosklenou nádobu s podivným obsahem. Když jsem se od průvodce dozvěděla, že to je zbytek popela, který se podařil zachovat, udělalo se mi nevolno. Ale to, co následovalo, nebylo o nic lepší. Uvidíte zavazadla. Hodně zavazadel. Dále také oblečení, boty a vlasy. Když si člověk uvědomí, že každá ta jedna věc se pojila s nějakým člověkem, který měl svůj vlastní život, své kamarády, rodinu, ale také sny a trable, nezbyde vám nic než zoufalé myšlenky.

Viděla jsem také krematorium, které se zachovalo, plynovou komoru, baráky, ve kterých byli vězni nuceni přežívat, ale také fotografie stovek mužů a žen, kteří se nedočkali… Bylo to zkrátka dost silné. Ale já jsem vlastně byla ráda, že jsem to mohla vidět. A zjistit něco více o tom, co se zde před několika lety dělo.

Osvětim - Březinka

Po prohlídce Osvětimi následoval přejezd do Osvětimi – Březinky. Tento tábor, který byl rozlohou a co do počtu baráků nesrovnatelně větší než Osvětim samotná, se už v původním stavu nenachází. Dobré je, že do tohoto areálu se dostanete klidně bez vstupenky a bez kontrol, takže já plánuji určitě zajet si do Polska vlakem a navštívit Březinku ještě jednou. S naším průvodcem jsme ji totiž prošli celkem rychle a provedl nás pouze ženskou částí.

I tak jsme ale stáli na rampě, místě, kde probíhaly nechvalně proslulé selekce. Později jsme se původní cestou, kudy šli ti, co byli posláni nalevo, dostali k pozůstatkům plynových komor a krematorií. Prošli jsme pár zachovalých baráků v ženské části a já se nestačila divit, že existuje ještě něco daleko horšího než to, co jsem viděla v Osvětimi před tím.

Jak již jsem zmínila, Březinka se kvůli tomu, že Němci chtěli zahladit stopy a tak vše odpalovali do povětří, téměř nezachovala. I tak si z ní ale odnesete vzpomínky, které vás poznamenají.

Celou exkurzi bych zhodnotila jako velmi přínosnou a zajímavou. Ano, vím, že se jedná o něco, co není každý schopen navštívit. Mně samotné bylo místy opravdu úzko, ale přesto jsem „ráda“, že jsem s přítelem mohla toto absolvovat. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací, ale také vidím všechny ty knihy a filmy v úplně jiné světle než před tím.

Jsem ráda, že jsem aspoň svou návštěvou a tímto článkem mohla přispět k tomu, že se na toto temné období dějin nezapomene.

Pozn.: foto z Osvětimi I. Spalo se buď na slámě nebo na pryčnách. V odrazu můžete vidět fotografie, o kterých jsem psala výše.
Barák v ženské části Osvětim - Březinka

1 komentář

  1. Děkuji moc, že jsi o tom napsala. Také bych se tam ráda v budoucnu podívala. Je to místo, které by měl navštívit každý (chápu, že někdo na to nemá odvahu, ale nesmí se zapomínat!). Právě dočítám Utekl jsem z Osvětimi, takže je to pro mě hodně tematické. Z fotek mám husí kůži…

Napsat komentář: Leník Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *