Jak už jste mohli zaregistrovat, docela podrobný plán se v mojí hlavě začal rodit v momentě, kdy jsem dočetla Černou a purpurovou. To byla taková pomyslná poslední kapka, která mě donutila reálně se podívat na nabídku cestovních kanceláří a zjistit, které organizují jednodenní zájezdy/exkurze do Osvětimi. A tak jsem narazila na České kormidlo, které vám při této příležitosti mohu vřele doporučit. Vybrali jsme vhodný termín, což byla konkrétně sobota 18.9. a začali se připravovat na to, co nás čeká.
Ano, cesta není nejkratší. Zvláště, pokud jedete z Prahy jako my. Připravte se tedy, že pokud si zvolíte stejný způsob dopravy, budete muset být na Hlavním nádraží ve 2:10 ráno. Zní to možná neskutečně, ale vzhledem k tomu, co nás čekalo později, jsem byla opravdu ráda, že jsme s sebou měli někoho, kdo to celé řídil a na koho jsme se mohli obrátit, protože vstup do památníku Osvětim je srovnatelný s nástupem do letadla. Ale o tom až později.
Náš průvodce Honza byl profesionál na svém místě. Pokud na něj tedy někdy narazíte, věřte mi, že vás čeká opravdu kvalitní „zážitek“. Už v autobuse jsme se dozvěděli spoustu důležitých informací, které vám průvodci v Osvětimi neřeknou, a přesto jsme se necítili zahlceni. Také jsme byli připraveni na dost zmatečný vstup, který nás v Polsku čeká.
Když jsme dorazili na místo, měli jsme štěstí, že ačkoli tam už stálo několik autobusů a před hlavním vchodem se utvořila celkem obstojná fronta, stále to prý nebylo tak hrozné, jako to obvykle bývá. My jsme byli rozděleni na několik skupinek, které měly intervaly mezi prohlídkami 10 minut. Využili jsme tedy tu chvilku času (a to vám doporučuji také) k hygienické přestávce a nákupu různých knih, které tam mají v mnoha jazycích – i v češtině.
Když se přiblížil čas, kdy měla začít naše prohlídka, nastal ten dost chaotický moment, na který jsme byli několikrát upozorňováni. Čekala nás desinfekční sprcha, následně příchod k rámům, kterými jsme museli projít a také odložení všech příručních tašek a zkrátka všeho, co s sebou člověk měl – to se svezlo na páse. Dále jsme si museli stihnout dojít pro sluchátka a najít místo na hlavním dvoře, kde na nás už čekal náš přidělený místní průvodce. Vše proběhlo hladce a prohlídka mohla začít…
1 komentář
Děkuji moc, že jsi o tom napsala. Také bych se tam ráda v budoucnu podívala. Je to místo, které by měl navštívit každý (chápu, že někdo na to nemá odvahu, ale nesmí se zapomínat!). Právě dočítám Utekl jsem z Osvětimi, takže je to pro mě hodně tematické. Z fotek mám husí kůži…