Tuto knihu jsem strašně dlouho odsouvala, romantických knih jsem byla celkem přesycená, ale před několika týdny na Bookstormingu u Knihy Dobrovský jsem měla možnost vidět, jaké další romantické knihy od německých autorek budou vycházet a to rozhodlo. Strmý pád prostě budu muset přečíst ať se děje, co se děje.
Z knihy jsem měla docela velký respekt. Na Databázi knih má kniha „jen“ 77 % a i na instagramu jsem celkově moc pozitivních ohlasů neviděla. Nebudu lhát, celkem jsem se bála, jestli mě nečeká druhé Nedotýkej se mě, které mě dokázalo vytočit doběla. Zkrátka, když jsem se do knihy pouštěla, snažila jsem se mít co nejmenší očekávání a jít do toho celkem na blind. A vyplatilo se to.
Kniha je opravdu čtivá a autorce se povedlo vykreslit skvělé prostředí, které mi učarovalo svou atmosférou. Ráda jsem se ke čtení vracela, protože, co si budeme, vybrala jsem si dobu tak akorát. I v knize se děj odehrává v srpnu, kdy už se prázdniny pomalu blíží ke konci. Moc se mi ale líbilo, jak autorka popisovala městečko, kde se vše odehrávalo. Působilo to na mě krásným domáckým dojmem a já se cítila, jako bych tam s postavami byla také.
Ty jsem si oblíbila hned. Hailee mi byla velmi sympatická, chovala se vyspěle a držela se toho, co si stanovila. Víte, že u mě je velký problém, když mi hlavní postava nesedne. V takovém případě se horko těžko dokopávám k tomu, abych sérii dočetla. Byla jsem tedy ráda, že k ničemu takovému zde nedocházelo. Opravdu jsem ale nepochopila chování Chase. Toho jsem měla také ráda, především díky jeho rozvážnému jednání a zodpovědnému přístupu, ale připadalo mi, že se choval, jako puberťák, co se poprvé v životě zamiloval. To, jak si stále dokola všímal toho, že si Hailee skousla ret, zrudla, pokrčila nosík, dále také jak svůdně vypadá za deště…. Bla, bla. Tohle mě hrozně iritovalo. Chasovi bylo něco kolem třiceti, takže mi, prosím, netvrďte, že se nějaký dospělý chlap chová takhle a řeší tyto věci.
Hlavním motivem knihy byla smrt kamaráda, která spojila životy dalších lidí. To mi přišlo skvělé, ale je nutné vyzdvihnout, že těchto těžkých a podobných témat se v knize vyskytuje celkem dost, takže pokud se nacházíte v nějaké těžké a podobné situaci, myslím, že to úplně není kniha, po které byste měli sáhnout.
Víte, že mým favoritem jsou knihy, které mají 300-350 stan. Ty delší už mě trošku děsí, protože ne vždy věřím, že mě autor na celou tu dobu upoutá. A zde se to potvrdilo. Kdyby měla kniha o 50 stran méně, ničemu by to neuškodilo. Čtení jsem si užila, ale místy jsem zjišťovala, že zapadám do takových hluchým míst.
Zvraty na konci byly příjemně osvěžující. Musím říci, že jeden jsem tak nějak tušila, ale ten druhý tedy opravdu ne. Na druhou stranu, docela mi přišel takový přehnaný, ale uvidíme, co se vyvrbí v druhé knize.
Jsem ráda, že jsem do knihy šla bez očekávání, protože musím říci, že se mi opravdu líbila a její čtení jsem si užila. Bohužel, podobných knih jsem už přečtená, takže tuto hodnotím jako lepší průměr (stále u mě vede Mona Kasten, hehe), ale moc vám ji doporučuji.
Děkuji obchodu Knihy Dobrovský za zaslání knihy k recenzi. Knihu si můžete koupit zde.
3 komentáře
To je dobře, když do knihy nejdeš s moc velkým očekáváním a ona tě mile překvapí. Naopak by to bylo horší :D.
Jak říkáš, když nesedne hlavní postava, pak se to čte těžko…
Já dnes dočetla Máma milovala Gabčíka. Kniha má skoro 500 stran. Dost jsem se toho bála, protože to je fakt dost. Přečetla jsem ji asi za 4 dny. Moc se mi líbila, nešlo se od ní odtrhnout. Moc doporučuji 🙂
Já s těma cihlama mám fakt problém 😀
Neboj, já taky 😀