Sestry z Titaniku

Na tuhle knihu jsem se tak moc těšila! Vše, co se točí kolem Titaniku musím mít, a Sestry z Titaniku nebyly výjimkou. Už odmalička jsem byla Titanikem posedlá, film jsem viděla ani nevím kolikrát, různé weby jsem prolezla skrz naskrz a samozřejmě jsem v knihovně hledala všechnu možnou dostupnou literaturu. Když se mi před snad dvěma lety do rukou dostaly Dívky, které slyšely plakat moře, byla jsem nadšená, že se konečně dostávám k Titaniku z té románové stránky. To víte, číst celý život fakta je sice přínosné, ale po čase už takové uspávající. Byla jsem zkrátka ráda, že si mohu z toho prostředí přečíst příběh, byť bude smyšlený. Pokud mě sledujete nějakou dobu, tak asi víte, že jsem byla zklamaná z toho, že na Titaniku se tam odehrávala jen dost krátká část a zbytek příběhu se odehrával před tou událostí a po ní.

Když teď vyšly Sestry z Titaniku, trošku jsem se bála toho samého. Kniha zněla skvěle, ale už v anotaci byl náznak toho, že potopení Titaniku bude jen odrazový můstek pro něco daleko většího. Od knihy jsem tedy čekala, že se na lodi bude odehrávat jen chvilku, ale doufala jsem, že to nebude aspoň nijak krátké. Bohužel, stalo se to, čeho jsem se nejvíce obávala – děj knihy se na Titaniku odehrával jen pár desítek stránek. Což mě dost zaskočilo. Já to samozřejmě čekala, ale doufala jsem, že když ta kniha má přes 350 stran, tak by tam toho Titaniku mohlo být víc než jen zhruba 40 stránek. Tuto část jsem měla přečtenou za chvilku a hrozně mě mrzelo, že tam toho víc už prostě nebude. K tomu se váže název knihy. Děj se odehrává na tolika různých místech, že název Sestry z Titaniku je podle mě dost zavádějící. Šlo by to nazvat třeba Ztracené sestry… jakkoliv, ale ne tak, že čtenář očekává úplně něco jiného.

Nicméně, kniha se četla velmi dobře, opravdu jsem se těšila na každou chvilku, kdy ji budu moct otevřít a zase si kousek přečíst. Styl psaní byl velmi čtivý a mně sedlo jak tempo, tak postavy a zápletky. Líbilo se mi, jak se prokládaly kapitoly z pohledů obou hrdinek a také to, jak se děj stále hýbal kupředu. Oba hlavní charaktery jsem si oblíbila, obě dívky měly svá plus i minus, ale docela rychle jsem si zvykla. Líbilo se mi sledovat, jak se jak Nora tak Delia musely přizpůsobit okolnostem a také to, jak je okolnosti měnily. Nora mi sice ze začátku přišla neskutečně nesympatická, ale její postava dostala dostatek prostoru a velmi uvěřitelně se vyvíjela dále. Naopak Delia mi byla sympatická hned, ale jak děj plynul, nacházela jsem na ní věci, které mě trochu iritovaly. Byla dost naivní a zbrklá. Také jsem moc nevěřila vyvíjejícími se vztahu mezi ní a otcem malé Lily. Působilo to na mě dost rychle a překotně.

Nejvíce mě ale zaskočil konec. Vše spělo velmi dramaticky k velkému finále, ale autorka úplný závěr docela rychle usekla. Čekala bych, že po takové době a strastiplné cestě bude vše trošku jiné. No a úplně poslední negativní poznámka se týká uzavření všech linek a postav. Podle mě ta kniha musí mít pokračování. To, jak to celé dopadlo bych sice považovala za uzavřené, ale mnoho vedlejších linek zůstalo otevřených a nedořešených a já osobně bych moc ráda věděla, kam to celé dospělo. Pokud autorka chystá další díl, moc ráda si ho přečtu, pokud ne, tak mě mrzí, že kniha nebyla delší.

Autorka píše naprosto skvěle, pokud máte rádi historické romány, tak toto bude něco pro vás, ale jak říkám, určitě bych snesla, kdyby to bylo delší. Mohlo se to natáhnout jak na Titaniku, tak na konci a byla bych spokojená. Bohužel, neočekávejte od toho to samé jako já, ale jděte do toho s tím, že si přečtete skvělou záležitost, v níž se mihne tato dramatická událost, která zapříčiní kolotoč dalších událostí, od kterých se neodtrhnete.

Děkuji Albatros Media za zaslání knihy. Knihu si můžete koupit zde.