S láskou, Lukov

Když před dvěma lety vyšel Kulti, naprosto jsem autorce propadla. Kulti byla moje snad úplně první velká zkušenost se slow-burn romantikou a bylo to skvělé! Když jsem minulý rok četla Rytmus, já a Malychin, byla jsem ráda, že se mi do rukou dostala druhá autorčina kniha. A i když jsem jí hodnotila kladně, v porovnáním s Kultim a nyní i Lukovem, jsem z Malychina teď už taková rozpačitá.

S láskou, Lukov, je u nás už v pořadí třetí kniha, která autorce vyšla. Je to stejně jako Kulti pořádná cihla, ale to je jedině dobře. Malychin byl o dost tenčí a to byl podle mě celkem problém, teď zpětně mi to připadá jako nějaká povídka. Na čemž jsem se už s pár lidmi shodla.

V autorčiných předchozích knihách jste si mohli ověřit, jestli vám její styl sedne, je totiž poněkud dost specifický. Ne nadarmo se téměř v každém hodnocení od čtenářů objevují poznámky o vulgaritě a specifickém humoru, který jsem tak úplně nepochopila ani já. Postavy tam totiž většinou stále vtipkují o 💩. To se ale v knize S láskou, Lukov, změnilo! Žádné diskuze o 💩 se zde díkybohu nevedly. Takže pokud vás autorka nechytla už při předchozích knihách, tato, ačkoli je lepší, vám ale také nemusí sednout. Tímto bych varovné okénko uzavřela a vrhla bych se na knihu jako takovou.

Čeho zde bylo přehršel, byla hlavní hrdinka Jasmine. Kolem ní se celý příběh točí, tak je to logické, jenže Jasmine je příšerně vulgární a drzá osoba. Což mi místy už trošku vadilo, nicméně jsem to přežila, protože ani já nejsem svatá. Navíc to kočkování s Ivanem bylo místy fakt vtipné. Co jsem ale ocenila, byly trošku hlubší myšlenky a pocity, které v této knize dostaly prostor. Jasmine například trpěla poruchou učení a čtenář tak může pozorovat, jak s tímto problémem bojuje a pracuje. Také se do popředí dostává poněkud těžší téma, o kterém by se také mělo více mluvit. Jsem ráda, že na to autorka upozornila, ale zde se musím ztotožnit s tím, co už jsem také někde četla, a to je to, že to mohlo být v závěru více rozvedené nebo vyřešené.

Nicméně, romantická linka je něco, co autorce zkrátka nemohu vytknout, protože to je napsáno naprosto skvěle. Ivan, ačkoli se místy choval jako trotl, byl ale neskutečně sympatický a v kombinaci s ostrostí Jasmine mezi charaktery docházelo ke skvělé chemii, která čtenáře rozhodně zaujme. Já osobně jsem veeelký fanoušek slow-burn romantiky, ale také hate to love romantiky, takže právě tato kniha se mi trefila do vkusu se vším všudy. Vztah Jasmine a Ivana se zde vyvíjí opravdu pomaloučku krůček po krůčku a vše je tím pádem uvěřitelné a neskutečně chytlavé.

Někomu autorčino tempo může připadat pomalé, já se ke knize ale stále ráda vracela a každou chvíli hledala ve svém programu čas na čtení. Líbí se mi, jak si autorka připraví půdu, na které se v cca 500 stranách odehraje krásný příběh, který ve mně rezonuje ještě dlouho po dočtení.

Novinkou zde bylo i krasobruslařské prostředí. U Kultiho jsem se bála toho fotbalu, ale pche, to šlo stranou a ve výsledku mi to vůbec nevadilo. U Malychina mi prostředí koncertů vyhovovalo, ale zase to mělo mezírky jinde. No ale u Lukova, to je něco. Krasobruslařina je nádherná věc a myslím, že ten prostor zde byl vyčleněn adekvátní. Bylo to tak akorát, aby to na příběh mělo vliv, ale také zde byl prostor pro osobní život hlavních postav, což mi přišlo bezva.

Konec je prostě klasický autorčin podpis. Celou dobu vám je jasné, kam to bude směřovat a vy si jen užíváte celou tu dobu, než se to celé uzavře. Za mě je to skvělá práce. Knihu jsem si vychutnávala a moc se mi líbila. Jasně, našly se zde nějaké mušky, to byly ale drobnosti, které na celkové hodnocení měly jen neparný vliv. Pokud autorku znáte a líbí se vám její tvorba, tak tohle nesmíte minout. Pokud po jejích knihách pokukujete, tak tohle bude skvělá kniha, kterou můžete začít. No a pokud vás neoslovila, asi nemá cenu to lámat přes koleno 🙂 . Za mě je to jedna z TOP knih za rok 2021.

Děkuji Albatrosmedia za zaslání knihy k recenzi. Knihu si můžete koupit zde.