Oceán na konci cesty

Od Neila Gaimena jsem ještě nikdy nic nečetla. Ano, věděla jsem o něm, ale svoje nejhlubší znalosti jsem získala pouze díky jednomu dílu Simpsonů. Ano, tomu, kde ukradl autorství knihy o těch trolích dvojčatech a bůhvíčím. A přesto. Teď jsem tu, protože jsem si přečetla nejnovější vydání knihy Oceán na konci cesty!

Oceán na konci cesty - Neil Gaiman

Originální název: The Ocean at the End of the Lane

Rok vydání: 2020

Rok vydání originálu: 2013

Počet stran: 336

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: Argo

Jediná věc může ovlivnit celý náš život

Mladý muž se po letech vrací zpět do míst, kde jako malý chlapec bydlel. Z dětství si nepamatuje téměř nic, ale vzpomínky se začnou objevovat, jen co dosedne na okraj rybníčku u statku Hempstockových. Vzpomíná si na Lettie, na dívku, která tvrdila, že ten rybník je oceán. A také na muže, jehož sebevražda spustila kolotoč událostí, které ho už navždy ovlivnily.

***

Tahle kniha je něco úplně jiného, než co jsem dosud četla. Upřímně, vůbec netuším, co jsem od knihy čekala, ale možná je to tak dobře. Do příběhu jsem šla prostě s čistým štítem, takže vše, co jsem potom četla, na mě mělo zajímavý dopad.

Pokud byste se mě zeptali, do jakého žánru bych knihu zařadila, opravdu horko těžko bych vám odpověděla. Je to fantasy román, ve kterém sice vystupují děti, ale middle grade nebo ya opravdu není. Skrývá v sobě totiž to něco navíc. Ano, jsem si vědoma toho, že v poslední době se v knihomilské komunitě dost řeší, jaké knihy jsou pro koho vhodné. A ruku na srdce, i já jsem onehdy sdílela svůj názor, ale v tomto případě je to opravdu komplikované. Ne, že by kniha pro děti nebyla vhodná, ale spíš bych se bála, že by jí nepochopily. Však i já mám problém s tím, zda jsem všemu rozuměla a co vlastně určité věci znamenaly.

Kniha je nádherně ilustrovaná a určitě to bylo plus, protože právě díky těm ilustracím byla atmosféra při čtení mnohem záživnější. Možná jste se mírně zděsili při pohledu na počet stránek. Původní vydání má, tuším, něco lehce přes 100, ale nebojte se, to všechno dělají opravdu ty ilustrace. A když říkám, že je kniha ilustrovaná, tak myslím, že pořádně. Ty ilustrace jsou opravdu téměř na každé stránce a skvěle to ozvláštňují.

Příběh mnou rezonoval opravdu dlouho. Není to něco, co si jednou přečtete a za měsíc už nebudete vědět, že takovou knihu máte doma. Tohle je něco, nad čím budete ještě přemýšlet. To, co mě v knize čekalo, bylo originální a neotřelé. Nikdy jsem nic takového nezažila a upřímně, ani bych teď z patra neřekla, co mělo být hlavní myšlenkou. Bylo to takové neuchopitelné, ale přesto hrozně přímočaré. Myslím, že tohle je ten typ knihy, který si musíte přečíst, abyste si na něj udělali svůj názor, protože názor ostatních je jaksi nevypovídající. A dál? Při čtení jsem zažívala pocity bezmoci a vzteku. Zkrátka jsem si k postavám vytvořila silné pouto, protože byly naprosto úžasné. Nebylo to o tom, že byl každý černý nebo bílý. I ten zlý měl ke svému jednání důvod a já ho pochopila… Vím, že někteří čtenáři říkali, že se při čtení báli, ale u mě k tomuto nedošlo. Ano, byla to šílená depka, ale zas tak hororové mi to nepřišlo.

Určitě jsem pár věcí nepochopila a byla bych radši za pár stránek navíc, protože konec byl hodně useklý, ale i tak vám knihu moc doporučuji. Za zmínku stojí obzvláště propracovanost a systém toho světa. Pravidla, která se v něm dodržují, respekt, který k sobě postavy chovají… vše mělo svůj řád a ve výsledku to dávalo dokonalý smysl.

Děkuji obchodu Kosmas za zaslání knihy k recenzi. Knihu si můžete koupit ZDE.

89 %, 8,5 * / 10 *

8.5/10

2 komentáře

  1. Vzpomínky, které se postupně vrací, přesně tak je to v knize Než jsem zemřela, o které jsem psala v minulém komentáři.
    Už jsem dlouho nečetla knížku s ilustracemi. Někdy tam jsou ale nezbytné a zlepší celkové pojetí knížky, takže určitě palec nahoru 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *