Jak již jsem zmínila, doufala jsem, že tato kniha bude výjimečná. A ona byla. O Stasii jsem neměla ani tušení, a přitom to byla taková osobnost! Bylo opravdu obohacující dozvědět se o někom tak statečném a dobrosrdečném. Knihu jsem vybírala s tím, že jsem ráda, že se jedná o příběh podle skutečné události, takže jsem ráda, že právě Stanisława mohla být takto představena světu.
Co mě ale zamrzelo, byl styl psaní, se kterým jsem se nemohla ztotožnit. Kniha je psána z několika úhlů, máme možnost sledovat, jak se Stasia dostala k porodnictví, jak se dostala do Osvětimi, jak tam rodila děti, ale také z pohledu vypravěčky poznat osudy dalších vězeňkyň. Vyskytly se zde i části z pohledu výše zmíněného anděla smrti. Zní to zajímavě, ale bohužel, na mě to působilo neskutečně chaoticky a já se v příběhu těžko orientovala. Jsem ráda, že na tomhle se shodnu s mnoha čtenáři například z Databáze knih, protože jak je vidět, nebyla jsem jediná, kdo byl zaskočený. Názvy kapitol mě zarazily, přišly mi sice originální, ale ač jsem v nich hledala nějaký význam, tak to dopadlo marně. Aspoň ty měly šanci čtenářům říci, co je v těch kapitolách čeká, když už zde bylo tolik úhlů, ale bohužel. Místo toho jsem byla vražena do děje a musela jsem se chvíli rozkoukávat sama.
Četla jsem dlouho, přestože toto téma mě opravdu zajímá, ale připadalo mi, že autorka trochu promrhala potenciál. Jak již jsem zmínila, v dnešní době vychází tolik knih s tématikou holokaustu a tak to chce opravdu něčím vyčnívat, aby čtenář sáhl právě po té jedné. Tato sice zaujme, ale myslím, že hodně čtenářů zaskočí a možná i zklame.
Pokud se ale odtrhneme od tohoto problému, tak nám tu zbyde ten příběh. Myslím si, že tato kniha rozhodně není pro slabší povahy. Osobně bych jí nedoporučovala čtenářům mladším 18 let, protože i mně dělaly problémy části, kde bylo popisováno, co se v táboře dělo. Bylo to kruté, drsné, surové, ale zároveň jsem z toho cítila naději. Nějaké to navíc tam bylo, ale bylo to hodně schované.
Je to ale rozhodně něco jiného, než na co jsem z knih, které se odehrávají v Osvětimi, zvyklá. Možná proto, že pohled porodníka jsme tady ještě neměli. Jedno je ale jisté. Stanisławu už navždy budu obdivovat.
Moc děkuji obchodu Knihy Dobrovský za výtisk. Knihu si můžete pořídit ZDE.
2 komentáře
Také mám radši, když jsou to skutečné příběhy, ne smyšlené. Proto jsem ráda, že jsem se o tak zajímavé postavě dozvěděla víc. Doporučuji tu další knížku, co jsem psala v chatu, tam je to také skutečný příběh, pouze trochu pozměněná jména. Jo, ty názvy kapitol byly divné. Asi to myslela jako MY (ona + dítě v ní), ale kdoví?
Ano, o tom přeskakování jsme se bavily, hodně chaotické, škoda toho :(… Snad se Ti bude více líbit Černá a purpurová, tam jsou pouze dva vypravěči a jde to chronologicky za sebou
Na Černou a purpurovou se moc těším! Doufám, že jí brzo seženu 🙂