Noci běsů

Od Kateřiny Šardické jsem minulý rok četla Zmizení Sáry Lindertové a to byla jedním slovem pecka. Už tehdy jsem si řekla, že si přečtu každou knihu, kterou autorka napíše, protože to bylo něco, co mi neskutečně sedlo. Při čtení jsem se trošku bála, ale to, co na tom všem bylo nejlepší, byla ta atmosféra. No a u Nocí běsů to nebylo jiné.

Oproti Sáře se zde nacházíme v jiném prostředí, které mi sedlo trošku více, protože já sama jsem vesničanka jak poleno. Příběh se tedy odehrává v oné zasněžené zapadlé vesničce, kde mezi lidmi vládnou tradice a pravidla, která jsem nastavená staršími. Všichni tomu věří a téměř nikoho by nenapadlo o nic pochybovat.

Nejlepší na tom ale byla ta atmosféra. Ne, že bych se vysloveně bála, ale při čtení mě lehce mrazilo a zkrátka mě to neskutečně bavilo. Což bylo tedy skoro podobné jako u Sáry, ale tady to prostě bylo umocněno tím, že se to odehrávalo daleko od ruchu města.

Líbilo se mi, kam příběh směřuje, v jakém období se odehrává, zvraty jsem nečekala a moc mě bavily postavy. Všechny měly moc zajímavě vypracovaný charakter a já je pochopila. Trošku mě mrzelo, že třeba Sonja nedostala tolik prostoru, ale nebylo to něco, co bych nesnesla. Myslím si, že autorce muselo dát šílenou práci všechno takhle do detailu propracovat. Například třeba to nářečí, to tomu všemu dodávalo na důvěryhodnosti.

Konec byl rozhodně překvapivý a opět se mi líbilo, že to bylo takové neuzavřené. Vím, že si hodně lidí stěžovalo na to, že to bylo moc osekané, ale mně to tak nepřišlo. Jasně, v porovnání se začátkem to bylo rychlejší, ale když se to vezme kolem a kolem, připadalo mi to v pohodě. Zkrátka mi sedlo, že se tam vše vyřešilo, uzavřelo a zbytek, stejně jako u Sáry jsem si mohla jakoby domyslet. Protože to dávalo smysl.

Pokud hledáte něco tajemného, lehce mrazivého, ale skvěle propracovaného, rozhodně po této skvělé české autorce sáhněte! A určitě sáhněte po Nocích běsů!

A teď mě ještě napadá, že by to mohl být i skvělý dárek pod stromeček!