After: polibek

O After jsem si myslela a stále myslím své. O celém tom humbuku jsem začala přemýšlet v momentě, kdy šel do kin první film. Jo, uvažovala jsem, že na to půjdu, ale nakonec to šlo stranou. Teď, když šel do kin i druhý film, jsem už nečekala a první díl si pustila v televizi, říkala jsem si, že knihu úplně nepotřebuji. Ovšem, cosi ve mně pořád hlodalo, ale opravdu jsem si jí kupovat nechtěla, pak jsem ale na instagramu u @bookisowly viděla, že hledá pár lidí do knižní štafety právě pro After, takže jsem neváhala a hned se přihlásila a světe, div se, byla jsem první v pořadí, komu kniha do štafety byla zaslána. Ještě než jsem se do knihy pustila, vymyslela jsem si na další holky, co budou číst po mně, takovou srandu. Nakreslila jsem na první čistou stránku 4 srdíčka, pro každou jednu. No a cílem je srdíčko během čtení upravovat podle toho co momentálně pociťujete. No, to moje dostalo celkem na frak, ale myslím, že jsem ho fakt luxusně vytunila!

Každopádně, kniha na první pohled zaujme tloušťkou. Toho jsem se trošku bála, protože jsem úplně nevěděla, co všechno mi může nabídnout, když se nejedná o nijak hluboké dílo. Naštěstí, autorka má neskutečně poutavý styl psaní, takže mě čtení opravdu hodně bavilo a já jsem nechtěla knihu odložit. Na druhou stranu (teď nechci spoilerovat, když tak se moc omlouvám, ale předpokládám, že stejně všichni víte, kolem čeho se příběh točí), kdyby se osekaly všechny scény se sexem a hádkami mezi Hardinem a Tessou, myslím, že by kniha měla něco lehce přes 100 stránek, což je dost bída, protože těch scének tam bylo fakt přehršel. A když už jsme u těch hádek, musím si kopnout do hlavních postav.

Tessa zde byla líčená jako taková dost naivní, místy až jakoby hloupoučká dívenka, která sice má svůj vlastní názor, ale brutálně se nechává strhávat city a je až nezdravě důvěřivá a zaslepená. Místy jsem se s ní sice dokázala ztotožnit, ale také jsem její chování úplně dobře nepobírala a nechápala, jak může stále zabředávat do toho jednoho a samého „problému“. To ale není ten nejhorší případ.

To si vzal na starost Hardin a povedlo se „mu“ to dokonale. To je charakter, co jsem v životě neviděla. Tak, jak ho autorka vylíčila mi přišlo, že trpí rozdvojenou osobností s psychopatickými prvky, protože své nálady střídal asi tak jako holky, se kterými měl v příběhu pletky. Jeho chování bylo naprosto příšerné. V životě bych nepochopila, jak zrovna Tessa by takovému člověku mohla věřit, ale na druhou stranu, chápu takovou tu dívčí snahu „napravit bad boye“. Jenže, drahý Hardine, jednou bys mi řekl to, co Tesse a věř mi, že by to bylo naposledy.

Nehledě na tyto charaktery byl příběh moc fajn. Nebyl napsaný proto, abyste v něm hledali nějakou hloubku, je to prostě něco, po čem sáhnete, když chcete vytáhnout z brutální čtecí krize a odpočinout si u něčeho opravdu nenáročného. Ale (teď se zase malinko vrátím k tomu začátku) docela mi vadilo, jak se tam skoro nic moc nedělo. Hodně věcí se tam pořád jen točilo v kruhu. Škola, perverzní Hardin, sex, hádka, usmíření… a tak stále dokola. Mrzelo mě, že tam nebylo aspoň malinko něco navíc, co by to povzneslo.

Myslím si, že můj favorit asi zůstanou filmy. Nevím, jestli chci číst to samé dokola, protože jsem se dozvěděla, že i ostatní díly na tom nejsou jinak a tak pro mě bude možná lepší, když si prostě jen pustím film.

No a co vy? Dáváte přednost filmu nebo knize?