Doufat znovu

Romantiky není nikdy dost. Romantické knihy mě pokaždé rozveselí, přivedou na jiné myšlenky, a tak nějak s nimi ten čas lépe uteče. No a co víc si přát než aby se vám do rukou dostala čtvrtá kniha veleúspěšné autorky a v podstatě královny romantiky – Mony Kasten?

Doufat znovu - Mona Kasten

Originální název: Hope again

Rok vydání: 2020

Rok vydání originálu: 2019

Počet stran: 446

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: Knihy Omega

Zakázané ovoce nejlépe chutná

Everly je studentkou woodshillské univerzity, na které si plní svůj sen. Nebo spíše sen, který si vytvořila společně s matkou. Potíž je v tom, že momentálně si myslí, že to ve skutečnosti není to, co by chtěla v životě dělat. Jenže svou matku tímto rozhodnutím nemůže překvapit. Bojí se, aby ji neranila, protože v životě si ty dvě už užily dost.

Jenže je tu ještě jedna věc, co Everly trápí. Její profesor psaní. Nolan je mladý, sympatický a bohužel také neskutečně krásný. Jenže ani on není vůči citům k Everly odolný. Vypadá to, že se mezi nimi začne vyvíjet zakázaná láska.

***

Jak již jsem vám nastínila v úvodu, po knize jsem šla jak dravá zvěř hlavně z důvodu, že je to už čtvrtá kniha od Mony Kasten. Mona Kasten je v posledním roce dost profláknutá autorka romantických knih z vysokoškolského prostředí, která má na kontě úspěšné tituly jako například Začít znovu, Věřit znovu, Cítit znovu a nyní i Doufat znovu. Určitě nás z této série čeká ještě jedna kniha, a teď pozor, v plánu je i další Monina romantická trilogie – Save me, Save you, Save us.

Každopádně, moje dny teď neprobíhají úplně standardně, takže jsem ráda za každou věc, co mě donutí vypnout a přemýšlet nad jinými věcmi. No a Doufat znovu tyto požadavky krásně splňuje.

Tento díl mě lákal obzvláště proto, že se točí kolem zakázané lásky. Jasně, není to nic originálního a přiznejme si, ono už v té romantice nic originálního vymyslet nejde, ale na druhou stranu, tohle téma je prostě hrozně romantické.

Navíc se zrovna tento díl věnuje dvojici podle mě opravdu zajímavých postav. Everly známe už z předchozích dílů, kde se ukázala hlavně ve Věřit znovu jako novopečená nevlastní sestra Dawn. Jasně, nebylo jí věnováno nijak extra pozornosti, ale měli jsme možnost poznat, že Everly je celkem fajn holka. Ovšem to hlavní si autorka nechala až sem. Tady zjišťujeme, že Everly si z minulosti v hlavě uchovává jisté démony, kteří jí nedávají spát a jediné, co jí dodává odvahu toto období nějak zvládat, je noční korespondence se svým profesorem psaní Nolanem. K němu jsem si nějak ten vztah nemohla vytvořit, ale co jsem tam přemýšlela, tak celkově k těm mužským postavám v knihách Mony Kasten si ten vztah vytvořit nemohu. Možná je to proto, že jsou všechny ty knihy psány z ženského pohledu?

Opět musím ocenit to „něco navíc“, co autorka do knihy zakomponovala. Pokud už od ní máte nějaké knihy načtené, tak víte, že do každé přidala hlavním postavám něco složitého, s čím se ve svém životě musejí potýkat. Zde jsem tedy opět měla blíže k Everlyninu problému. Myslím si, že to mám tak nějak na houpačce. V první knize jsem víc soucítila s Kadenem, ve druhé se Spencerem, ve třetí se Sawyer a zde s Everly.

Možná jste si také už všimli, že Mona Kasten píše své knihy lehce šablonovitě. Jelikož jsem četla zatím její u nás všechny vydané knihy, tak minimálně teď mi to už přišlo takové hodně předvídatelné, protože do všech svých knih používá podobné a nebo stejné prvky. Ale to už k té romantice asi patří, no.

Jedním z těch prvků je ale věc, o které bych se chtěla rozepsat trošku více. Například to, že postavy, ač jsou už na univerzitě a takovému Nolanovi je zde přes 25, se vůbec nechovají na svůj věk. Jasně, jsem ráda, že jsem opustila vody středoškolských slaďáren, kde se všichni chovají na 12, ale zde by to možná chtělo přidat trošku důvěryhodnosti. Například tím, že postavy spolu klasicky nemluví o svých problémech, dusí je v sobě a čekají, dokud to nepraskne při nějaké zvlášť ožehavé situaci. Proto vám všem radím, komunikujte se svými přáteli, potencionálním přítelem/přítelkyní, rodiči,… prostě se všemi.

Na konci knihy jsem si ale říkala, že jsem dostala to, co jsem chtěla. Dostala jsem romantiku s krásně vyvíjejícím se vztahem, kterému jsem věřila a užívala si to. I tak mi to ale oproti mému prozatímnímu favoritu Cítit znovu přišlo malinko slabší.

Jo a ještě jedna věc. Vzpomínáte, jak jsem se od druhého dílu hodně zaměřila na překlad? Raději vás uvedu do obrazu. První díl překládala paní Švecová. S tím překladem jsem neměla žádný problém a kniha se mi četla moc hezky. Ovšem od druhého dílu si to na starost vzala paní Kellerová a to pro mě byl problém. Aby bylo jasno, tuto práci moc obdivuji, musí to být složité, ale na druhou stranu, vůbec mi nesedla slova, která paní Kellerová do knih volila. Například ve Věřit znovu to bylo v erotických scénách slovo (pardon všem) „štěrbinka“, což mě teda dohánělo k šílenství. V Cítit znovu už se to rapidně zlepšilo, za což jsem byla ráda, ale i přesto mi k drsné Sawyer nesedělo, že stále používala slova „nýbrž“ a „neboť“. No a teď? V Doufat znovu už to bylo díkybohu v pořádku, takže moc chválím a jsem ráda, že se postavy konečně použvaly slova jako běžný 20letý člověk.

Celkově vám knihy Mony Kasten moc doporučuji. Pokud hledáte něco na oddech, tak toto je naprosto to pravé pro vás. Knihy nemusíte číst popořadě, ale doporučuji vám to, budete k tomu totiž mít ten kontext.

Moc děkuji obchodu Knihy Dobrovský za výtisk. Knihu si můžete pořídit ZDE.

84 %

8/10

3 komentáře

  1. Je super, že se s postavami setkáme už v předchozích dílech, kde jsou sice zmíněny jen okrajově, ale v dalších dílech jim je dán větší prostor. To se mi zdá hodně dobré a mám to v knihách ráda. Např. jako Tatér z Osvětimi a Cilčina cesta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *