Dopisy ztraceným

Občas v životě člověka přijdou chvíle, na které nejsme připraveni. Chvíle, které nebudeme schopni pochopit i o několik měsíců později a které ovlivní zbytek našeho života.

Dopisy ztraceným - Brigid Kemmerer

Originální název: Letters to the Lost

Rok vydání: 2019

Rok vydání originálu: 2017

Počet stran: 344

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: CooBoo

Dopisy, které změní život

Juliet před pár měsíci přišla o matku. Ačkoli byla její matka reportážní fotografka a často cestovala, byly stále v kontaktu, protože si psaly dopisy. Jenže při jedné cestě domů má Julietina matka autonehodu, při níž zemře. Juliet už má tedy jen otce, ke kterému si nemůže nějak najít cestu… Téměř každý den ale nechává u matčina hrobu dopisy, ve kterých s ní komunikuje i po její smrti.

Declan je kluk, kterého se všichni bojí, protože má záznam v trestním rejstříku. I on má ale své démony, se kterými se pere. Momentálně si odpracovává veřejně prospěšné práce na hřbitově, kde najde dopis od Juliet a odpoví na něj. Od té chvíle jsou spolu ve spojení a začne se mezi nimi tvořit vztah. Jenže ani jeden neví, s kým si vlastně píšou…

***

Když tato kniha vycházela, bylo o ní opravdu hodně slyšet. Nemálo tomu všemu přidávala i samotná autorka, protože její jméno patří mezi ty známější. No, dovedete si představit, že jsem se toho hypu trošku bála, a tak se mi do čtení moc nechtělo. Nakonec se to rozseklo tím, že jsem u Barči ( @knizni_vabeni) vyhrála vánoční soutěž a jako výhru si zvolila právě tuto knihu. No, opět trvalo nějaký ten měsíc, než jsem se k ní dostala, ale tak nějak jsem chtěla něco romantického a navíc, od autorky má vycházet další kniha, takže jsem přestala váhat a hurá, mám to!

Kniha už na první pohled upoutá svou krásnou obálkou. Já miluji růžovou, takže barvy byly přesně podle mého gusta. No a ty květiny? To už byla jen třešnička na dortu.

Kniha se mi četla opravdu dobře. Originální námět z ní dělá něco, co rozhodně nejednoho čtenáře zaujme. Jistě, zní to trochu depresivně, a tak růžový příběh jako ta obálka rozhodně není, ale je to něco, co vám předá určitou myšlenku.

Začetla jsem se v podstatě okamžitě. Postavy jsem si oblíbila, ale myslím si, že mám trochu problém s literaturou s tímto tématem, protože stejně jako kdysi u Černooké, tak i teď tady jsem občas nechápala, jak se Declan a Juliet chovají. Vadilo mi, jak doslova držkovali na učitele a jak byli náladoví.

Od druhé poloviny se to ale naštěstí „zlomilo“ a já jsem s nimi začala sympatizovat více. Naopak jsem si začala říkat, že nechápu pár těch dospěláků. Začalo mi doslova lézt krkem, jak byli nevšímaví a měla jsem opravdovou chuť je vytáhnout z té knihy, zatřepat s nimi a zařvat: ,,Nechceš si začít všímat svého dítěte?!“

Líbilo se mi, jak v knize postupně přibývaly zvraty, díky kterým se moje názory na postavy postupně měnily. Takovou perlou byl zvrat téměř na konci, kterému jsem nechtěla pomalu ani věřit a celkem mě i mrzelo, že k tomu došlo. Občas ale prostě jsou věci jiné, než si myslíme.

Celkově si myslím, že kniha uchovává spoustu myšlenek, nad kterými můžeme přemýšlet. Ať už se jedná o rozvrácenou rodinu a rodinné vazby, sílu přátelství, vlastní rozházené myšlenky anebo prostě lásku k někomu, do koho bychom to nikdy neřekli. Při čtení knihy jsem si také spoustu věcí uvědomila. Jednou prostě přijde čas, kdy si budeme muset říci, že život se při žádné tragédii nezastaví a my, ačkoli třeba nechceme, se musíme dát do kupy a jít dál. Protože i když to vypadá beznadějně, je kolem nás spousta dalších lidí, které přehlížíme a kteří nám chtějí pomoci.

89 %, 9 * / 10 *

9/10

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *