Ptáci v trní

Narovinu. Jak jsem slíbila holkám ze společného čtení, tak k této recenzi upíjím skleničku bílého. Sklenička bílého mě doprovázela posledními stránkami a bylo to dobře. Ta kniha mě absolutně dostala a zničila.

Ale není to poprvé, co si tento příběh procházím. Poprvé to bylo před několika lety, kdy jsem ještě jako malý pívo koukala s babičkou na seriál. No a o pár let později (to si pamatuju přesně), den po koncertu Imagine Dragons v Praze, jsem se byla podívat do Levných knih. A tam jsem Ptáky v trní objevila. Hned jsem poznala, co to mám před sebou a neváhala jsem ani chvilku. Řekla jsem si, že si ten příběh aspoň po letech přečtu. Jak vidíte, uplynulo dalších pár let, než jsem se ke knize dostala. Ale stálo to za to. Vlastně, možná bych se k nim dostala ještě později, nebýt @bookaholicjessie a @ctenarka_peta, které mi nevrhly, abych se přidala k jejich společnému čtení. Za to a jejich skvělé poznámky a debaty v průběhu čtení, bych jim chtěla ještě jednou moc poděkovat.

Čtení knihy jsem si užívala už od začátku. Autorka zkrátka nádherně píše, takže čtení popisů prostředí, práce na farmě, rodinných vztahů a zkrátka všech událostí, pro mě byl zážitek. Kniha je sice dlouhá a možná chvíli bude trvat, než se začtete, ale čtení samo utíká poměrně rychle. Pro mě byl největší problém, že jsem knihu nemohla číst vkuse. Ten děj byl opravdu emočně náročný, takže bylo potřeba dávat si pauzy, abych nad tím vším mohla přemýšlet. Jasně, někde pro mě byla určitá hluchá místa, ale to asi záleží na každém, jak co vezme. Mně osobně se třeba obecně o válce nečte dobře.

Do děje už ze začátku a postupem času ještě více, vystupuje poměrně veliké množství postav. Ale nebojte se, já si sice na poslední stránku tužkou načrtla rodokmen, ale ve výsledku pro mě ani nebyl potřeba. S postavami jsem se ihned sžila a věděla jsem, kdo je kdo. Každá postava navíc byla opravdu precizně vytvořena. Každá měla své klady a zápory, mé pocity ke všem se v průběhu čtení měnily, život je postupně tvaroval a měnil, ale bylo to tak reálné a důvěryhodné.

Prostředí Austrálie, ačkoli mi není nikterak blízké, jsem si zde velice oblíbila. Díky oněm detailním popisům vše působilo tak, jako bych to měla přímo před sebou. A mohu vám říci, v té době bych tam asi ani žít nechtěla. Ono prostředí ale skvěle vykreslovalo atmosféru, která byla velice hustá.

Kniha sama o sobě mě zlomila. Mnoho nečekaných zvratů v průběhu čtení mě donutilo se zamyslet, co to vlastně je život a jak ho žijeme. Jakou to má vše hodnotu a jak nás to utváří. Asi tak 1000x se mi při čtení zlomilo srdce a rozložilo mě to. Je to o tom, jak je obyčejný člověk vystavěn něčemu, co zdánlivě sám nedokáže překonat. Je to něco, co si opět přečtu, až si budu chtít připomenout, co jsou to pravé hodnoty.