Přízraky domu Carrowů

Tohle bylo něco, na co jsem se neskutečně těšila. Pokud mě již delší dobu sledujete, tak jistě víte, že miluji horory. Konkrétně třeba Darcy Coates mám načtenou zatím komplet, takže i zde na blogu máte možnost najít recenze na Ducha domu Ashburnů a Tajemství sídla Craven Manor. Abych byla upřímná, tak do té doby, než jsem přečetla Přízraky domu Carrowů, jsem na první místo řadila Ashburn House a až pak Craven Manor, jenže autorka se rozhodla, že domem Carrow mi vytře zrak. Je to tak, přátelé, po dočtení mohu směle říci, že tato třetí kniha je pro mě jednoznačně (zatím) nejlepší!

Ještě dopředu bych vás chtěla upozornit. Pokud od autorky ještě nemáte nic přečteného a nevíte, kterou knihou začít, tak je to úplně jedno. Tyto příběhy nejsou série. Jsou to jednotlivé horory, které na sebe nijak nenavazují. Můžete proto začít číst jakoukoliv knihu chcete!

Já jsem se na Carrow těšila hlavně proto, že mi bylo slibováno, že to, jak tam někdo zemře, dělá ten příběh daleko děsivější. No a byla to pravda.

V knize nás také čeká od předešlých knih veliká změna. Najednou nám zde vystupuje osm různých postav! A musím říci, že to bylo možná ještě lepší! Příběh na mě působil daleko realističtěji. Mezi postavami jsem měla své oblíbence a každý mě zaujal něčím jiným, ale všichni byli sympaťáci, takže jsem si to prostě užívala.

Moc se mi líbilo i prostředí, ve kterém se dům nacházel. Tentokrát to nebyl starý domek na okraji městečka, ani opuštěné sídlo, ke kterému vede tajná cesta. Nene. Toto byl veřejně přístupný nejstrašidelnější dům na ostrově, ke kterému vede jen jedna přístupová cesta! Pokud jako já milujete útesy a rozbouřené moře, tak tohle je něco přesně pro vás. Tíživou atmosféru, která se v knize valila jako mlha sychravého rána, jsem nasávala plnými doušky. Ale přiznám se vám, do toho domu bych asi nevlezla ani za zlatý prase.

S tím se pojí také to, že dle mého názoru měl tento dům nejvíce propracovanou historii, která nám do příběhu samozřejmě zasahovala. Díky prvním kapitolám, ve kterých má čtenář možnost zúčastnit se prohlídky a vyslechnout si temnou minulost onoho domu, jsem mohla poznat, co všechno se v něm událo a co nás asi dále v knize může čekat.

Při čtení jsem opravdu nezahálela. Knihu jsem přelouskala za dva dny. První půlku hezky odpoledne a druhou půlku druhý den v noci. A můžete mi naprosto věřit, když vám řeknu, že jsem se opravdu bála. Jak příběh postupně gradoval, napětí rostlo a zvyšoval se i tlak. Já byla vyděšenější čím dál více, ale nemohla jsem přestat.

Závěr byl opravdu nečekaný, oproti předešlým knihám docela jiný, ale líbilo se mi to. Je vidět, že Darcy Coates prostě psát umí a tato kniha byla definitivně zatím to nejlepší, co jsem od ní četla.

Mrzí mě akorát dvě věci. Ta první je, že zde nevystupovala žádná kočka. V předešlých knihách kočky byly, ale zde nic, a to se mě hodně dotklo. Sranda, hehe :D. A ta druhá věc, to je spíše něco, nad čím přemýšlím. Jde o to, že jsem nedávno četla Démonology, podle kterých jsou duchové nebezpeční a člověku dokáží fyzicky ublížit. Naopak zde bylo předkládáno, že jsou v podstatě neškodní. S tím jsem se nemohla nijak ztotožnit, ale na druhou stranu, není to žádná učebnice, ani literatura faktu 🙂 .

Na závěr mohu říci, že pokud se rádi bojíte, tak vás tato kniha nemůže minout. Prostě běžte a přečtěte si ji!

Tímto děkuji Knihám Dobrovský za výtisk v rámci spolupráce.

Knihu si můžete pořídit ZDE.