Hříšní světci

Každý si občas přejeme, aby naše přání někdo vyslyšel. Často si přejeme, aby ten někdo byl Bůh, ale co kdyby těch bohů bylo několik a mohli vám propůjčit svou sílu, kterou byste mohli použít?

Hříšní světci - Emily A. Duncan

Originální název: Wicked Saints

Rok vydání: 2020

Rok vydání originálu: 2019

Počet stran: 375

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: King Cool

Božská magie vs. magie krve!

Nacházíme se v Aecijské říši, která se nám dělí na 4 země. Kaljazin, Akolu, Tranavii a Lidnado.

V Bajkelských horách v Kaljazinské zemi stojí klášter, ve kterém žije svatodějka Naďa, která umí mluvit se všemi 20 bohy, kteří jí mohou propůjčovat svou sílu a ona tak ovládá božskou magii. Oproti ní ale v Tranavii žijí krvemágové, kteří se bohů zřekli a ovládají magii pomocí své vlastní krve, a tím nejznámějším je princ Serafín maleský. Tranavie a Kaljazin proti sobě už pořádnou dobu stojí a válčí. Naďa si přeje jednu věc, aby válka už konečně skončila. Jenže vše vygraduje tím, že Serafín přepadne její klášter a ona je tak nucena utéct.

Po cestě potkává dva Akolany – Rašída a Paridžán, ale také jednoho tranaviánského zběha, krvemága Malachiáše. Oni tři také chtějí, aby válka skončila, a tak se s Naďou rozhodnou spojit síly. Vydají se na tranaviánský dvůr, aby svrhli krále, tam se ale také z neúspěšné mise vrací Serafín, aby si vybral manželku.

Jenže na dvoře nás čekají intriky, soukromé války, ale také netvoři Supové, kteří nemají s nikým slitování…

***

Tahle kniha byla během svého vydání docela hodně vidět, v zahraničí je totiž pěkně oblíbená. Ale znáte mě, já na zahraniční recenze dávám jen málokdy a raději si všeobecně tvořím názor sama. Asi bych po této knize nesáhla, kdyby mě Míša z Tyrkysových knih nepřesvědčovala, že ji mít musím a já nečetla, že je to pro milovníky Medvěda a Slavíka. A to byl možná ten kámen úrazu. Měla jsem jiná očekávání.

Když jsem četla první stránky a postupně se přes začátek prokousávala dál, zjistila jsem, že je to na mě nějaké moc rozvleklé a zdlouhavé. Když Naďa utekla z kláštera, připadalo mi, jako by se tam nic moc nedělo a hrozně dlouho trvalo, než se všichni rozhodli vyrazit na tranaviánský královský dvůr.

Příběh je nám vyprávěn z pohledu Nadi a Serafína. A nutno podotknout, že pohled Serafína mě moc nebral a na jeho kapitoly jsem se nijak extra netěšila. Nadin pohled jsem měla radši, ale stále to bylo takové pomalé. Víte, že nemám úplně problém s knihami, které se pomalu rozbíhají, vždyť Medvěd a Slavík je toho důkazem, ale tady jsem to prostě nekousla.

Na můj vkus se zde vyskytovalo hned ze začátku strašně moc postav. U Nadi Anna, Kosťa, Paridžán, Rašíd a Malachiáš. A u Serafína Osťa a Kašpar. A nepočítám krále, Supy, kandidátky na manželku Serafína apod. Chvíli mi proto trvalo, než jsem si v postavách udělala přehled a zapadlo mi do sebe, kdo kam patří.

S tím se váže i moje orientace v celém světe. Ačkoli za předsádkou máme krásnou mapu, trošku se mi Tranavie a Kaljazin slévaly dohromady a chvíli jsem musela přemýšlet nad okolnostmi a celkově tou historií obou zemí.

Později jsem si i začala značit, na jaké stránce se nacházím a zda už mě to chytlo a něco se tam děje. U strany 161 jsem si poznamenala, že se tam sice už něco rýsuje, ale stále mě nic nenutí číst dál. Dále tu mám stranu 220, kde se už tedy konečně něco děje a příběh mě strhává s sebou.

Tohle asi bude spoiler, tak bacha na to:

Důležitá je zde romantická linka mezi Malachiášem a Naďou. Je to dramatické, Naďa je svatodějka, Malachiáš krvemág. Naprosto vylučující se vazby, ale přesto se do sebe ti dva zakoukají. Jenže problém je ten, že jsem jim to zamilovávání a postupný vývoj moc nevěřila. No a s tím se váže postupný vývoj knihy.

Konec spoileru.

Na královském dvoře mě to začalo už konečně pořádně bavit a do knihy jsem se opravdu začetla. Líbily se mi ty intriky a vztahy mezi těmi kandidátkami na královnu. Bylo to hodně akční a zajímavé.

Bohužel, konec mi to zase trošku pokazil. Jasně, akce tam bylo opravdu hodně, ale tak trošku jsem tam jeden velký zvrat čekala.

A teď tedy doufám, že jsem ten závěr pochopila dobře :D.

Nicméně. Asi to vypadá, že se mi kniha nelíbila. Není to tak. Ta druhá polovina byla mnohem lepší než první, svět byl skvěle vymyšlený, Naďu jsem měla hodně ráda, její chování jsem občas úplně nepodporovala, ale seděla mi. Jasně, v některých ohledech mě to zklamalo, ale na druhou stranu, asi jsem si za to mohla sama tím svým velkým očekáváním. Na další díl se ale těším a moc ráda si ho přečtu :),

Tímto děkuji obchodu Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku. Knihu si můžete pořídit ZDE.

79 %, 8 * / 10 *

8/10

2 komentáře

Napsat komentář: Leník Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *