25 gramů štěstí

Známe tisíce příběhů mezi člověkem a zvířetem. Vztahy mezi člověkem a kočkou, člověkem a psem, koněm… To všechno je samozřejmě krásné, ale co přátelství mezi veterinářem a malým ježečkem, který díky člověku utekl hrobníkovi z lopaty? Je vůbec možné, aby někdo tak velký jako člověk a někdo tak drobný a téměř přehlédnutelný jako ježek, navázali tak silné pouto, které povede k něčemu daleko šlechetnějšímu?

25 gramů štěstí - M. Vacchetta a A. Tomaselli

Originální název: 25 grammi di felicità

Rok vydání: 2019

Rok vydání originálu: 2018

Počet stran: 184

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: Kazda

Jak vám maličký ježek může změnit život

Massimo Vacchetta je veterinář, který se specializuje na velká zvířata. Již odmalička tíhne velkou láskou ke každému živému tvorovi a snaží se jakkoli pomoct. Když mu jeho známý – veterinář, který se specializuje pro malá zvířata, řekne, že má v ordinaci mládě ježka a prosí ho, aby se ho ujal, Massimo neváhá. 

Jenže jednoho dne se v něm něco zlomí. Jeho pomyslný štít, který mu má zabránit přílišnému ulpění na zvířeti, se zhroutí a Massimo malou Ninnu doslova sebere hrobníkovi z lopaty. Netrvá dlouho a stane se z nich nerozlučná dvojka. Massimo bere Ninnu jako svou malou holčičku, o kterou se pečlivě stará. Jenže ježečků, kteří potřebují také pomoct, není málo. Postupně jich přibývá a Massima tak napadne založit záchrannou organizaci. 

Ježečků, kteří mu projdou životem, je mnoho. Každý má svůj příběh a každý v něm zanechá jinou stopu…

***

Víte, ono je občas docela dobré, pokud do knihy jdete doslova s nulovým očekáváním a tím, že toho o ní víte jen velice málo. Když jsem si knihu vybírala, věděla jsem, že se bude jednat o příběh zachráněného ježečka. Moje myšlenky byly jasné, řekla jsem si, že tyto pravdivé příběhy se zvířátky miluji a že to bude určitě milé a odpočinkové. Navíc tak málo stránek, to bude v pohodě. Teď mohu konečně říct: ,,Jak naivní já jsem byla!“

Dostalo se mi příběhu z italského prostředí, kde jako hlavní postava vystupoval veterinář Massimo, který zachrání ježečka, začne s ním žít, přilne k němu a v důsledku navazujících událostí se rozhodne pro založení záchranné stanice pro ježečky, protože zjišťuje, že tato malá zvířátka jsou velice často přehlížena a považována za nepotřebná. Sledujeme tak jeho život od momentu, kdy potká malou Ninnu a jeho život začne nabírat úplně jiný směr. Máme možnost pozorovat, jak zachraňuje další ježečky, jak zakládá svou organizaci, co se mu děje v životě… a to všechno za pomoci naprosto nádherně sepsaného textu od Antonelly Tomaselliové. O této autorce jsem nikdy neslyšela, ale teď opravdu doufám, že budu mít možnost si od ní přečíst něco dalšího. Absolutně nerozumím tomu, jak z Massimova příběhu mohla sepsat takový skvost, který se mi naskytl.

Nejen, že je příběh velice dobře čtivý, ale je napsán s tak krásnými slovy, které vás pohladí po duši. Navíc je kniha prokládána velice zajímavými citáty a myšlenkami, které ve mně zanechaly opravdu hlubokou stopu, protože jsem se se značným množstvím z nich ztotožnila. Dovolte mi, abych vám pár z nich ukázala:

Teta Marilena mi opakovala: ,,Drž se toho pozitivního, co v sobě máš.“

,,Nic tam nevidím…“

,,To není pravda! Je potřeba najít to dobré, co v sobě každý máme, a o to pečovat. A pamatuj: nikdy nesmíš dělat něco jen proto, aby se ti od někoho jiného dostalo uznání. Naopak musíš dělat to, co bude dělat dobře tobě samotnému.“

,,Ninna ve mně vzbudila touhu pomáhat těm nejslabším, na které se nejvíc zapomíná. Právě proto, že se jimi nikdo moc nezabývá. Přitom každé stvoření, i to nejmenší, je vzácný dar. A to především živý tvor. A taky je to důležitá součást naší planety, takový díleček, bez kterého by puzzle nikdy nešly složit celé, neodmyslitelná součást veškeré harmonie.“

,,Mít někoho rád znamená nechat ho jít.“

A mnoho a mnoho dalších… Víte, hned, jak jsem došla do třetiny knihy jsem si řekla, že takhle to dál nejde. Vzala jsem si lepíky a četla jsem od začátku, abych si mohla hezky zakládat a tužkou vyznačovat ty části, které mě dojaly, rozesmály, se kterými jsem se ztotožnila a řekla si: ,,Jo, přesně tak.“

Nutno podotknout, že růžová značila dojetí a „aww“ a modrá smutek a pláč. Po dočtení jsem kompletně bez modré a růžové. Řeknu vám, stálo to opravdu za to.

Tento příběh je něco tak citlivého a krásného, že i kdyby si to přečetl někdo, kdo má srdce z kamene, po dočtení by šel ježečky zachraňovat taky. Nebo jiná zvířátka. Zkrátka tohle je prostě emoční bomba, která ze mě vysála emoce a kompletně mě rozložila, ukázala, jaká dobrota se v lidech skrývá a jak i tak maličcí tvorové, kterým opravdu nevěnujeme skoro žádnou pozornost, potřebují naši pomoc.

Ještě musím pochválit krásné fotky, které se v knize vyskytují. Protože příběhem postupně projde spousta ježečků, může to někomu trošku zamotat hlavu. Na fotkách máte možnost vidět pár z nich a povím vám, je opravdu silné, když si ke každému tomu příběhu přiřadíte tvář a řeknete si: ,,Páni, to je on/ona!“ Definitivně zabřednete do toho, že to je skutečné a že se to opravdu stalo.

Nevím, jak na vás tento článek působí, myslím, že to píšu hodně hekticky, nicméně mi musíte věřit. Pokud máte rádi zvířátka, tohle je pro vás. Pokud máte rádi krásné a i smutné příběhy, tohle je pro vás. Pokud se chcete zasmát, dojmout, zamyslet, tohle je pro vás. Doporučuju ji prostě všem!

Není to tak, že by vás to dostalo po slohové a stylistické stránce. Jasně, to taky, ale věřte mi, že nejvíce vás to dostane po té stránce lidské. Je to totiž příběh plný lidskosti a toho, čemu bychom se sami potřebovali i přiučit.

Jo, hádejte, co za knihu obsadilo další příčku mých TOP knih za rok 2020?

Tímto děkuji obchodu Knihcentrum za zaslání recenzního výtisku. Knihu si můžete pořídit ZDE.

100 %, 10 * / 10 *

10/10
OglioPoNews.it

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *