Mýtné

Jsem opravdu velkým milovníkem hororů. Nechci, aby to vyznělo divně, ale sledováním hororů jsem si krátila prázdniny po základce a od té doby se od tohoto tématu nemůžu odtrhnout. Zdá se, že jsem si tedy vypěstovala celkem tuhý kořínek a i když si občas během sledování hororu zakrývám oči rukama (jo, taky se bojím xD), s knížkami teprve začínám a opravdu málo co mě při jejich čtení vyděsí.

To samé jsem ale bohužel zažila při čtení Mýtného. Už když jsem viděla na instagramu, že tato kniha u nás vyjde, měla jsem možnost vidět obálku a přečíst si anotaci, věděla jsem, že touto knihou se musím a chci pročíst od začátku do konce. Na bookstormingu u Dobrovského jsem pak měla možnost si knihu vzít jako dárek a ani vteřinu jsem neváhala.

No posuďte sami, nezní ta anotace naprosto luxusně? Za mě je to boží a originální nápad ve skvělém a neokoukaném prostředí, které má rozhodně čím zaujmout. Dále se mi líbila ta atmosféra onoho městečka duchů – Staywateru. I ti obyvatelé měli co skrývat, a to jen dodávalo na efektu, což bylo opravdu povedené.

Jenže to bylo tak jediné, co na knize hodnotím nadšeně kladně.

Dost mě zklamal příběh samotný. Jak již jsem řekla, náběh to mělo perfektní, ale to provedení se autorce nepovedlo.

Při čtení jsem měla pocit, jako by se skoro nic nedělo. Jasně, bylo tam pár momentů, které byly tajemné, ale zbytek byl prostě nic moc. Příběh plynul až nějak moc rychle a najednou zde byl konec, který to ale stále mohl vylepšit. Jenže, to by to muselo mít smysl. Bohužel to na mě působilo strašně hekticky, zamotaně a paradoxně v porovnání s celou knihou „nereálně“, jestli mě chápete. Postavy se tam chovaly nelogicky. Poslední rána pro mě byl závěr, kdy se tam prostě stalo něco, co by se mnou rozhodně zamávalo, ale ti lidé se chovali ve stylu „who cares?“

Abych na ty postavy jen nenadávala, i ony měly světlé výjimky, ale bohužel jich bylo jen pár. Dejme tomu, že takovou hodně podstatnou postavou je zde sedmnáctiletý Cameron, který vyrůstá ve společnosti dvou nevlastních tetiček. Tetičky byly zvláštní, ale svým způsobem jsem je měla ráda. Ale Cameron mi pil krev! Byl strašně naivní a uvažoval děsně…meh…

Ostatní postavy na celém příběhu také měly svůj podíl, ale prostě nevím, čím to bylo, nicméně i ony se mi zdály, jako by je někdo jen rychle připlácnul do celé té mozaiky. Hodně mi ale sedl barman Dave a také policisté, těm jsem věřila naprosto všechno 🙂 .

Abych vám podala nějaké závěrečné shrnutí- největší problém této knihy pro mě byl ten, že to prostě nebyl horor. Při čtení jsem se nebála, nemrazilo mě, nic. Bohužel, dobrá lokace a atmosféra je jen částí úspěchu. Autorka měla skvělý nápad, ale nevyužila celý potenciál.

Celkově mi to připomínalo takové ty příběhy z Věřte nevěřte. Pokud si tento seriál někdo pamatujete, asi budete vědět, o čem mluvím.

Knihu bych tedy doporučovala lidem, kteří s horory začínají nebo kteří se nechtějí bát, ale chtějí něco trošičku temnějšího. Myslím, že tohle bude přesně pro vás, já bohužel čekala něco víc :(.

Děkuji obchodu Knihy Dobrovský za výtisk! Knihu si můžete koupit zde!