Šikmý kostel

Na tuto knihu jsem byla nalákána veřejností a naprosto neskutečným hodnocením, které se stále drží na Databázi knih. Pro představu, kniha k datu 20. 3. 2020 má 127 hodnocení a 96 %! No řekněte, přesvědčilo by vás to taky?

Proto jsem tedy moc neváhala a začala projíždět internet. Dám vám tedy ještě jeden malý tip: knihu jsem koupila na Alze, kde byla dokonce ve slevě 23 % (a je pořád). Vzhledem k tomu, že jsem následující den měla cestu do Holešovic, to byla prostě jasná volba.

Když jsem pak jela domů (a táhla s sebou milion věcí z Bookstormingu od Dobrovského), říkala jsem si, že pokud se do knihy nepustím ve vlaku, nedostanu se k ní dříve než za rok. Ano, přesně takovou čekačku mají moje knihy v knihovně. Takže jsem se kousla a pustila se do čtení. A říkám vám, nelituji toho.

Navíc mám taky ráda kroniky. Prostě příběhy, kde sledujeme danou společnost několik let a vidíme, co všechno se tam časem mění a jak do toho celého zasahuje právě historie. A ke všemu se to odehrává v pro mě dost zajímavém časovém období!

Absolutně netuším, jak to autorka udělala, ale píše prostě božsky! Už od první stránky mě zasáhla ta čtivost a příběh mě vtáhl tak moc, že jsem opravdu měla pocit, že cítím svěží letní vzduch, šumění větru v korunách stromů a zurčení potůčku v dáli.

(Ne, toto opravdu není ovlivněno tím, že jsem vesničanka jako poleno a tyhle věci miluju).

Už cca na 50. stránce byl příběh moc dojemný, smutný, poutavý… zkrátka jsem k tomu všemu neskutečně přilnula, a to čtení si moc užívala. Dýchla na mě atmosféra toho pravého venkova a těžké dřiny.

Myslím, že nejvíce ke mně přilnuly ty postavy. Každá byla úplně jiná, ale každá si mě něčím získala. I když jejich rozhodnutí nebyla stále jen dobrá a každý tam měl nějakou tu svou mouchu, bylo to pro mě akorát důvěryhodnější. Vždyť přeci nikdo není dokonalý, každý máme chyby a každý se s životem a tím, co nám naloží, pereme po svém.

S každou postavou jsem tedy soucítila a moc jsem se o ně bála. Sledovala jsem, jak utíká čas, jak se mění a ke konci to bylo opravdu moc moc smutné. Ale chápu to, všechno k tomu životu prostě patří.

Po dočtení jsem byla nadšená. Autorka má v plánu vydat další dva díly a já se nemůžu dočkat. Tento díl skončil otevřeně tak akorát, aby mě nechal v lehkém napětí, ale zároveň mě nestresoval.

Poslední třešničkou byl autorčin doslov. Byly mi vysvětleny takové ty detaily, nad kterými jsem přemýšlela a myslím, si, že to je jeden ze znaků kvalitní literatury.

Myslím si, že jsem si našla českou autorku, ke které budu vzhlížet a vážit si ji. Nedivila bych se, kdyby za chvíli byla zařazena mezi vážené klasiky a Šikmý kostel se dostal mezi povinnou četbu.