Mengeleho dvojče A-782

Opět jsem se po delší době vrhla na něco trochu těžšího. Ano, tuto literaturu nečtu moc často, protože nerada čtu takovéto smutné a depresivní knihy, nicméně i tak si myslím, že je na místě, aby si někdo občas něco takového přečetl. Je důležité, abychom nezapomněli, co se tady dělo.

Toto nebyla první, ale určitě ani poslední kniha s válečnou tématikou, kterou jsem přečetla, takže jsem byla zvědavá, co mě bude čekat.

Mělo mi být už od začátku jasné, že budu mírně zklamaná z toho, že ta kniha je neskutečně moc kraťoučká. To se bohužel potvrdilo. Nechci říkat, že bych toho chtěla víc, to zní blbě, a navíc chápu pana Jiřího, že se k těm detailům nechce vracet, kdo by chtěl, ale tak trošku mě mrzelo, že to bylo spíš takové popisování s odstupem. Navíc, zhruba tak polovinu té už tak útlé publikace, zabíraly takové vsuvky, které mnohdy vystačily na několik stránek. Jistě, byly důležité, osvětlily nějaký termín nebo událost v příběhu, ale kniha byla na jejich úkor ještě kratší…

Líbilo se mi, že tato kniha byla jasný produkt nálepky „podle skutečné události“. Známe přehršel knih, které se touto nálepkou také pyšní, ale jak jistě víme, mnohdy jsou to příběhy přibarvené, překopané, v podstatě jediné, čemu můžeme plně věřit, je většinou pouze jádro. To naštěstí není případ Mengeleho dvojčete. Jak již jsem řekla, je to spíše vyprávění, přímou řeč zde moc nenajdete, všechno zkrátka vypráví pan Jiří. A za to mu patří můj veliký obdiv.

Na dvou místech v knize můžete najít i několik fotografií. Ty nám přibližují rodinu pana Jiřího, jeho dětství, ale především jeho pobyt v Terezíně a Osvětimi, nakonec jsou umístěny současné fotografie. Toto je další kvalitní vložka, kterou je kniha doplněna a jsem za to ráda. Mohla jsem blíže poznat člověka, který si prošel takovou hrůzou a nebál se jít dál.

Ačkoli mě tedy mrzelo, že se mi nedostalo obsáhlejšího příběhu, bylo to vykompenzováno tím, že příběh samotný byl velice čtivý a samozřejmě tedy zajímavý. Pan Baroch má velmi příjemný styl psaní, který mě ke knize připoutal a já to vše prožívala s těmi dětmi. Bylo to silné a dojemné. Viděla jsem zase trochu jinak, co za zvěrstva se dělo a stále nechápu, jak je možné, že se to vůbec dělo a že to trvalo tak moc dlouho.

Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, už delší dobu plánuji, že bych chtěla Osvětim navštívit. Myslím si, že by žádný člověk před touto věcí neměl zavírat oči a měl by si připomínat, že takhle už nikdy ne.

Děkuji obchodu Kosmas za výtisk! Knihu si můžete koupit zde!