Tak jo, psát tuhle recenzi je trošku oříšek, vzhledem k tomu, že kniha žánrově patří mezi biografii a literaturu faktu, takže se celkem dost bojím, abych byla opravdu přesná a neudělala někde faktickou chybu.
Nicméně, hned na začátek se vás všech zeptám: určitě všichni víte, kdo byl Emil Zátopek, kdo byla Věra Čáslavská,… ale věděl jste někdo vůbec o existenci ženy jménem Lata Brandisová? O ženě, která pocházela z privilegované vrstvy a která se postavila nacistům v nejtěžším dostihu světa – ve Velké pardubické, kterou také jako první a jediná žena v historii vyhrála? Vsadím se, že pokud nejste fanoušci dostihů nebo koní, tak zřejmě vůbec netušíte, o kom je řeč. A já se ptám, jak je to možné? Jak je možné, že národ vůbec neví, kdo byla tak odhodlaná a silná žena, která si šla tvrdě za svým a na oplátku 30 let před smrtí žila odsunutá v ústraní, v chudobě, o hladu a zapomenutá?
Ani nevíte, jak moc silný vděk teď cítím k panu Richardovi Askwithovi za to, že si dal tu práci a o naší národní hrdince napsal tak nádhernou knihu, která, doufám, osloví veřejnost a lidé konečně budou vědět.
Pokud jsem vás aspoň trošku zaujala (a já věřím, že ano), tak budu ráda, pokud se po knize poohlédnete. Nemusíte se vůbec bát, jistě to není nijak masově oblíbený žánr, ale autor všechno popsal tak nádherně, takže jsem měla pocit, že sleduji dokument, kde mi to prostě někdo vypráví. Čtení mi neutíkalo tak rychle, abych knihu přečetla během 2 dnů, trvalo mi dvakrát tolik, ale vůbec mi to nevadilo.
Kniha je psána nádherným jazykem, sice jsem měla pocit, že mi ty stránky pod rukama nemizí, ale já si to užívala. Užívala jsem si, že jsem měla možnost nahlédnout do světa dostihů, mohla jsem zjistit, jak vznikla a co všechno to obnášelo udržovat a pořádat Velkou pardubickou, ale především jsem mohla sledovat život neohrožené Laty od mládí až po stáří.
Prožívala jsem všechno, co jsem četla, v mysli ten dostih jela pokaždé s ní. Nestačila jsem se divit, co všechno si musela prožít po vyhraném dostihu (nehledě na to, jak těžké bylo se do něj vůbec dostat), protože nacisté a následně komunisté Brandisovi neměli v oblibě.
Nedokážu říct, jak moc mě ten příběh zasáhl. Ke koním tíhnu také od dětství, Velkou pardubickou sleduji každý rok a jednou bych se tam také chtěla podívat, ale přesně tohle tady chybělo. Publikace, která by na nás zakřičela, kdo byla ta žena, o které skoro nikdo nic neví, co udělala, čím si musela projít a jaký byl její život. Je jen a jen škoda, že se (zatím) nesehnaly finance, aby se natočil film, protože ač je tato kniha neprosto dokonalá, myslím si, že spousta lidí dá přednost právě filmu. Ale co není, může být. Útěchou nám může být aspoň hromada fotek a materiálu, ze kterého autor čerpal. Všechno v knize najdete. Opravdu, zdrojů a poznámek je tu tolik, že zabírají zhruba 50 stran…
Říkám tedy vám všem, zjistěte si, kdo byla Lata Brandisová, ideálně si přečtěte tule knihu a šiřte to dál. Protože jestli to neuděláte, budeme zapomínat, a to by v tomto případě byla neskutečná škoda.
Miluji tu knihu, dojala mě, dočítala jsem ji se slzami v očích a tisíckrát vám ji doporučuji.
Děkuji obchodu Kosmas za poskytnutí výtisku. Knihu si můžete koupit zde.
4 komentáře
Moc krásná recenze. O této knize vím a moc se těším, až si ji přečtu, proto jsem byla moc ráda, když jsem ji u tebe viděla, že ji budeš číst.
Ano, na takové hrdinky by se nemělo zapomínat…
Ps. Moc hezká fotka se sedlem na IG
Moc, moc děkuju, Leni 🙂
Velmi pěkně napsaná recenze a přiznám se, že jméno dámy slyším poprvé. Ale je fakt, že koně, dostihy a projížďky vůbec nejsou pro mě, takže tématika úplně mimo mě.
Na druhou stranu spojení s druhou světovou válkou vypadá velmi zajímavě 🙂
Moc děkuji 🙂