Věřit znovu

U prvního dílu jsem měla celkem jasnou myšlenku v tom, že ačkoli autorka nevymyslela nijak extra originální zápletku, napsala naprosto krásnou knihu. Toho samého se budu držet i teď. Je zkrátka vidět, že Mona Kasten se nežene do ničeho nového a neokoukaného. I v její druhé knize (nenechte se zmást, nejedná se o přímo druhý navazující díl, vystupují zde postavy, které známe z první knihy, ale tam nedostaly skoro žádný prostor, takže vše zjišťujeme až teď). Jak již jsem nastínila, autorka se ale chytla zajímavého konceptu. Každá její kniha vypráví příběh někoho, kdo se mihnul v předchozích knihách. A to se mi teda moooc líbí. Nejen, že si nikdo nemůže stěžovat, že ten a ten nedostali tolik prostoru, ale máme možnost detailně poznat charakter každé postavy, získat nové oblíbence, ale také nahlídnout do jejich soukromých životů, což v knize při pohledu jedné postavy prostě nelze.

Knížku jsem si vzala během zkouškového, protože jsem chtěla něco opravdu nenáročného a odpočinkového. A povedlo se, od knihy jsem čekala lehký romantický příběh, který mě nedostane nijak brutálně do kolen, ale pomůže mi se dostat myšlenkami jinam.

Autorka má skvělý styl psaní, takže kapitoly rychle ubíhaly a já se dostávala do příběhu, nad kterým jsem mohla romanticky a zasněně přemýšlet.

Jenže nic nemohlo být perfektní. Trošku mi vadily dvě věci. Tou první bylo chování hlavních hrdinů. Tedy Dawn a Spencera. Jistě, oba si něčím prošli a s něčím mají trápení, ale přesto, oba chodí na vysokou školu a ani jeden si neumí říci, co vlastně chce. Jejich chování mě občas štvalo, rozhodnutí jsem nechápala, ale nakonec jsem si řekla, že to k těm romanťárnám přece trochu patří.

Co mě ale zarazilo trochu více, jsou slova, která postavám byla vkládána do úst. Jednalo se o výrazy, které já (člověk ve stejné věkové kategorii jako hl. postavy) třeba absolutně nepoužívám, rozhodně ne v běžném rozhovoru s kamarády. Nad tím už jsem trošku bádala a přišla na to, že chyba je nejspíše na straně překladatelky. Našla jsem totiž, že první a druhou knihu překládal pokaždé někdo jiný, takže ten styl se pokaždé trochu liší. Možná právě proto mi malinko více sedla první kniha – Začít znovu.

Myslím si, že pokud po knize sáhnete, tak byste měli očekávat, že se vám dostane jednoduchého romantického příběhu, který je již od začátku jasný, ale určitě vám pomůže si na nějakou chvilku odpočinout. Ono 460 stránek není zrovna málo. Takže pokud chcete něco sladkého, vtipného, svěžího, tak se určitě nebojte a po Věřit znovu sáhněte.

A na závěr mám jednu super zprávu! Když jsem takhle v průběhu psaní této recenze sjížděla internet, zjistila jsem, že na začátku března má vyjít třetí kniha z této volné série, a to Cítit znovu. Tato kniha pojednává o Dawnině spolubydlící Sawyer, která byla v předchozích knihách vystíněna jako holka, která se neváže. Myslím, že její pohled by mohl být fakt super, takže na tuhle knížku se rozhodně chystám!

Hodnotím 84 % a 8,0 * / 10 *

Za poskytnutí knihy mnohokrát děkuji obchodu Knihy Dobrovský. Zde si knihu můžete koupit.