Všechny vás vítám u letošního prvního článku. Mysleli jste, že na vás chystám obyčejnou recenzi? Tak to jste se mýlili. Za rok 2019 se mi povedlo přečíst spoustu knih, a tak bylo více než předvídatelné, abych vám řekla, kterých 10 ve mně zanechalo nějakou stopu.
Ty nejlepší knihy, které jsem přečetla
Víte, za rok 2019 mi rukama prošlo neuvěřitelných 90 knih. Občas jsem měla produktivnější měsíce, občas (hlavně v období maturit a ve zkouškovém) jsem toho přečtla míň. Ovšem jedno je jisté. Ať už jsem měla knihy na recenzi, nebo jsem si je koupila sama, po přečtení ve mně zanechaly nějaké pocity. Některé se mi líbily moc, další více, ostatní třeba zas tak moc ne. Dnes se vám tady ale ozývám, protože si společně projdeme TOP 10 titulů, které vám můžu tisíckrát doporučit.
Pohlazení po duši
Tahle knížečka mi doma přistála v tu nejvíc vhodnou dobu a doslova mi otevřela oči. Vzpomínám si, jak jsem o ni prosila na recenzi samotnou autorku – boží a nejúžasnější Verunku a teď jen vidím, jak se to všechno krásně spojilo. S Verčou se znám osobně a Zbožňuju je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Jak již jsem řekla, našla jsem tam nádherné myšlenky, utřídila si v hlavě to, co je pro mě v reálném životě důležité. Nahlédla jsem do života samotné Verči, sledovala jsem, co prožívala, a tak nějak jsem si podle toho seřadila priority. Tohle je jak designový kousek do každé knihovny, tak kniha, ke které se budu ČASTO vracet.
Verčo, děkuju!
Vzpomínky staré dámy
Tuto rozkošnou knížečku jsem dlouho odkládala, a nakonec jsem po ní sáhla zhruba ve stejném momentě, jako po Zbožňuju. Příběh staré Doris, která se ve své samotě probírá stařičkým adresářem a přemýšlí nad celým svým životem a nad lidmi, které ji nějakým způsobem ovlivnili, mě dostal. Poselství této knížky bylo jasné – každý člověk, kterého máme v životě, nás nějak ovlivní. Je jen na nás, co s tím uděláme. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem si knížku koupila a přečtla, brečela jsem u ní, vzpomněla si na svou babičku, přemýšlela, jaké to bylo kdysi a také co pro mě lidé kolem mě znamenají. Jo, tohle byla láska. S chutí se pustím do další autorčiny knihy.
Rusko a fantasy román!
Určitě už jsem zde milionkrát zmiňovala, že mám strašně ráda všechno, co se týče Ruska. Miluju ruštinu, ruskou kulturu a historii. Co tedy myslíte, že se stalo, když jsem viděla tuhle nádhernou knihu s hodně zajímavou anotací, která mi ale překvapivě zas tak moc neřekla? Do tohohle tajemství jsem tedy šla plná očekávání, která ale byla rozhodně předčena!
Příběh o mladé a nevlastní matkou odstrkované Vasje, která zjišťuje, že vidí tajemné bytosti a musí vyřešit svár mezi největšími bytostmi ruské zimy, to mě naprosto ohromilo a dostalo do kolen. Měla jsem možnost zažít, jaké to bylo ve středověku, kdy dívky měly předurčenou pozici a nemohly s tím nic udělat a do toho jsem sledovala, jak skvěle autorka do knihy zakomponovala onu mytologii. Příběh mi něco předal, je to plné metafor a prostě naprosto úžasné.
Má první kniha od Zusaka!
Myslím, že Zusakovou nejprofláklejší knihou je Zlodějka knih. Kupodivu mě toto světově známé dílo obloukem minulo (doufám ale, že brzy se k ní dostanu). Pak se ale objevila možnost přečíst si autorovu nejnovější knihu – Clayův most. A tak jsem do toho šla. Byla jsem vtažena do rodiny Dunbarovic kluků, kteří žijí bez rodičů. V průběhu knihy jsem se seznámila s každým synem, zjistila, co se v rodině stalo a sledovala jejich současný vývoj. Kniha mě dojímala, já si s její pomocí urovnávala priority. Měla jsem možnost nahlédnout do polámané lidské duše a polámat si tu svou také. Čtení to nebylo lehké, knize trvalo dlouho, než mě vtáhla, musela jsem si ji dávkovat, ale na konci jsem věděla, že tohle bylo vážně skvělé.
Trable v ráji
Romány od Colleen Hoover mám moc ráda, další plus bylo, že autorka minulý rok přijela do Prahy, kde měla autogramiádu, takže s ní mám nejen fotku, ale mám také podepsané všechny knihy, které jsem od ní doma měla. K té příležitosti jsem si také pořídila její všemi vychvalovanou novinku. A to byla sonda do nitra jednoho manželského vztahu, který vznikl neskutečně paradoxní náhodou. Měla jsem možnost sledovat, jak se dvojice vzájemně poznávala, co musela řešit, jak celkově se vztah vyvíjel, jaké je čekaly problémy… To hlavní ale přišlo časem. Manželé po letech řešili problém, který jejich dosud skvělý vztah neskutečně ohrožoval. Viděla jsem, jak se jejich vztah měnil, co museli oba prožívat. Bylo to zkrátka hodně silné.
Fotbal a já? Jasně!
Romány mám zkrátka hodně ráda. Když jsem tuhle knihu všude viděla, věděla jsem, že jí musím mít také. Kniha byla prezentována jako slow-burn román a na to, že má přes 500 stránek, to je docela výzva, nicméně, ten nápad zněl strašně fajn. Bylo to hodně oddechové čtení, leckdo by řekl, že se tam téměř celou dobu nic nedělo. V tomhle vás musím varovat, pokud nemáte rádi pomalé rozjezdy, tak se tomu radši vyhněte. Ale já se prostě zamilovala do toho, jak krásně pomalu a přirozeně se ten vztah Sal a Kultiho vyvíjel, jak si k sobě oba hledali cestu. Jo, tohle bylo fakt skvělý a nic na tom nemění fakt, že vlastně fotbal vůbec nemám ráda 😀 .
Nečekané překvapení
Podle mě je jasné, že tady musí být aspoň jeden thriller. A co takhle ten, jehož prvních 90 stránek jsem dala na jeden zátah a zbytek jsem dočítala druhý den, kdy ke mně domů přijel přítel, takže jsem do tak decentně odstrčila na druhou kolej? Jo, tohle za to (pardon 😀 ) stálo. Ta knížka byla prostě boží. Příběh si vás podmaní, celou dobu si myslíte, že tak nějak tušíte, co má autorka za lubem, věříte si své verzi, ale v ten moment zjistíte, že jste úplně vedle a prostě nevěříte tomu zvratu, který vám byl naservírován s plnou parádou. Heleďte, nebýt ségry, která by mě k této knize dokopala, tak by mě asi minula. Což by byla fakt škoda! Takže dejte na moje rady, věřte svým sourozencům a prostě zkoušejte, ono občas z těch profláklých knih vypadne něco takového, jako tohle!
Válečné drama
Ono i těch knih z prostředí druhé světové války není málo. Jistě, mnoho jich je zajímavých, dechberoucích, dojemných, smutných, ale bohužel, už nám většinou nemohou nabídnout nic, co bychom ještě nečetli. Tahle kniha to udělala. Jasně, je to zapříčiněné i tím, že tuto literaturu nemám zas tak načtenou, ale prostě mě to vzalo. Příběh je zajímavý tím, že se postupně odehrává ve třech různých lokacích. Celou knihou nás provází děti, se kterými zjišťujeme, co za hrůzy musely podstoupit a co všechno je kde čekalo. Nebylo to lehké čtení, nikdy není, ale vím, že právě tento titul mě zase něčím obohatil a jsem si téměř jistá, že překvapí i další čtenáře.
Román na palubě Titanicu
Jsem milovník Titanicu, ať už se děje cokoliv. Film jsem viděla snad tisíckrát, rukama mi prošla různá literatura faktu, viděla jsem mnoho dokumentů… Myslím, že nebylo vyhnutí, když vyšla tato kniha, která mapuje osud tří žen, které spojovalo jedno – všechny se plavily na Titanicu. V průběhu čtení jsem měla možnost sledovat, jaké vedly životy, co se jim stalo, ale hlavně, jaké měly vůbec důvody proto, aby se na Titanic dostaly. Ke každé hrdince jsem si vytvořila jiný vztah, každá mi byla jinak sympatická, jejich život mě chytl pokaždé trochu jinak. Možná, že jsem čekala trošku více Titanicu jako takového, ale myslím, že je potřeba k tomu přistupovat tak, že to byla je třešnička na dortu. Bylo prostě zajímavé sledovat ten zlom a také to, co se dělo potom. Tohle jsem prostě ještě nečetla.
Začala jsem číst Sci-fi?
Moje první sci-fi vůbec. Je to vůbec možné? Já a žánr, se kterým si absolutně nesedím? Jak vidíte, tak ano. Stačí k tomu málo – autor, který je schopný napsat něco pro takové zavrhovače, jako já. V knize jsem potkala skupinku teenagerů/odpadlíků, kteří byli vybráni tajemnou a nechutně bohatou společností, aby podstoupili let na nově objevenou planetu, kde mají těžit superinteligentní hmotu a díky tomu vydělají pro sebe a své blízké hotové jmění. Tohle byla prostě bomba a za tím si stojím… Hlavní hrdina Emmet byl moc sympatický, hodně jsem se s ním ztotožnila a moc mu fandila. Kniha byla napěchována akcí, pořád se něco dělo a já neměla čas vydechnout. A ano, přivedlo mě to ke čtení takového toho lehčího sci-fi!
Nedokážete si ani představit, jak těžké pro mě bylo vybrat těchto finálních 10 titulů… Těch nejlepších knih bylo přes 20 a vybrat jen 10 z toho mě stálo strašně moc přemýšlení. Vím o několika dalších knihách, které miluji a myslím si, že by byla obrovská škoda, kdyby vás minuly. To, že zde nejsou, neznamená, že nejsou skvělé, jen prostě tyhle mě odrovnaly… Například Poslední číslo, Kůže plná stínů, Dívka ve věži (druhý díl Medvěda a Slavíka), Nyxia: Nespoutaná (druhý díl Nyxie), různé ilustrované dětské knihy – Luna a ryba, Kingdom Come: Deliverance… Jsou to knihy, které zbožňuji a doufám, že za minulý rok jste u mě načerpali aspoň kousek inspirace, a tak se se mnou můžete aspoň malinko shodnout.
Tímhle se ještě chci omluvit, že každá fotka je jinak veliká, ale bohužel, je to už ve formátu té fotky, tak snad mi to odpustíte 🙂 .
Tak jo, tohle je vše. Myslím, že rok 2019 můžeme uzavřít. Věřím, že v tomto novém roce nás toho hodně čeká a jak řekla má profesorka – hvězdy říkají, že se nám splní vše, po čem budeme toužit. Přeji proto i vám jen to nejlepší! Mějte se krásně a u dalšího článku ahoj!
12 komentářů
Dočetla jsem To nejlepší v nás a bylo to mé první seznámení s autorkou. Velmi silný příběh, který byl navíc poutavě napsán a já hltala jednu stránku za druhou. Postupem času mi začalo trochu lézt na nervy chování hlavních hrdinů, ale vše patří k tomu, že stále moc nechápu lidi, kteří ve vztahu o svých problémech mlčí a pak se diví, co se děje…. Konec mě lehce zklamal, ale jinak povedený počin. Těším se na další knihu 🙂
Jojo, to mlčení o problémech je fakt děs 🙁
Ty jo, 90 knížek, to je porce! Proto věřím, že bylo těžké vybrat top 10 😀 moc děkuji za inspiraci. Pár knih, co tam máš mám v plánu s přečíst, možná jich po tvých recenzích bude i víc 🙂 čtu hlavně o 2. sv. válce.
To jsem moc ráda 🙂
Samé krásné knihy. Obdivuji tě, že jsi udělala Top 10, to já bych nemohla. Bych tam měla hromadu knih, které bych do toho chtěla dát. 😀 Takže radši tyto články nechávám. 🙂
Však tohle je také moje premiéra 😀
Zusak mě jako spisovatel velmi oslovil, ať už Zlodějkou nebo Poslem. Tuhle novou jsem ještě nečetla asi se po ní porozhlédnu. Děkuji 🙂
Nemáš vůbec za co 🙂
Dobrý a různorodý výběr, z toho, co jsem četla určitě souhlasím s „Nyxií“, naopak „Kulti“ byl pro mě spíše průměr, jež se v polovině dal docela dost dobře předvídat.. 😀
https://boook-planet.webnode.cz/
Díky, díky! Myslím, že to, jak Kulti dopadne, bylo jasné hned, ale líbilo se mi, jak to hezky pomalu postupovalo 😀
Právě dneska jsem se také dostala k sepsání nejlepších knih za loňský rok 🙂 Koukám, že jsi taky milovnice Titanicu, já taky! Z tvého seznamu se shodujeme na To nejlepší v nás, která mě naprosto strhla.
nyxii jsem vloni také četla, ale na scifi bohužel moc nejsem. Ale ráda bych se časem pustila i do pokračování, abych zjistila, co bude dál. Kultiho jsem vloni také četla. A na Medvěda a slavíka se chystám 🙂
Mě prostě bere ta historie všeobecně 😀 . Medvěd a Slavík je nutnost!