Zjizvený král

Tak čtení této knihy, to bylo zajímavé. Od Leigh Bardugo jsem ještě nikdy nic nečetla. Výjimkou je Trnitá řeč, což je ale sbírka pohádek z grišovského světa, takže tam opravdu nevadilo, že jsem nebyla orientovaná. Jo, tohle byl celkem risk. Autorka jako první vydala trilogii Griša a později duologii Šest vran. Nyní od ní vyšel právě Zjizvený král, a právě do něho jsem se pustila.

Jo, ztracená jsem byla dost. V knize vystupovaly postavy, které v předchozích knihách něco prožily, už měly nějakou tu historii za sebou. Celý ten svět už měl také nějaký příběh a o tohle všechno jsem byla ochuzená. Nicméně, četlo se to překvapivě dobře a časem jsem se obstojně zorientovala.

Při čtení jsem si celkem připadala jako když jsem četla Furyborn. To byla také fantasy kniha, která měla stylem psaní připomínat právě Bardugo, což, když na to takhle po přečtení Zjizveného krále koukám, je celkem pravda. Ale právě u Furyborn jsem byla také neskutečně ztracená, vůbec jsem netušila a nechápala. Jenže to nebyla moje vina, vysvětlení v té knize prostě chybělo. Ale to se právě nedá říct o Zjizveném králi. Zažívala jsem sice stejné pocity, ale mohla jsem si za to výhradně sama. Protože, kterého blázna by napadlo pouštět se do autorčiny asi 5. knihy, když nezná ty předchozí, ze kterých ta 5. vychází? No, mě. Ale i tak jsem byla potěšená, protože u některých zmínek tam takové lehké dovysvětlení bylo, takže jak říkám, postupně jsem začínala chápat a knihu si užívat.

Už z Trnité řeči jsem byla zvyklá, že autorka má opravdu skvělý styl psaní. Je to takové doslova krásné, máte pocit, jako byste koukali na nějaký epický fantasy film a byli jeho součástí. Je to magické, drsné, prvky z ruského prostředí tomu dodávají skvělou atmosféru, nad kterou se klasicky rozplývám.

Začátek knihy pro mě byl těžký, ale četl se dobře. Problém nastal tak v polovině, kdy příběh pozbýval takové dobré čtivosti a já to louskala fakt pomalu. Moc tomu nepomohl ani fakt, že jsem měla ve škole předtermíny zkoušek, takže jsem si nijak extra oddechovou literaturu nevybrala, ale prostě to zamrzelo. Dovedu si ale představit, že kdyby měla kniha o pár desítek stránek méně, vůbec nic by se nestalo a nikdo by to nepoznal.

Je opravdu zajímavé, že kniha se jmenuje Zjizvený král, ale tvoří ji příběhy dva, které spolu téměř vůbec nesouvisí. Jeden je právě o Nikolajovi a Zoje a druhý o Nině. Bylo to takové variabilní, ale možná se mi více líbil ten příběh s Ninou, protože tam bylo méně věcí, co jsem nechápala, ale také to mělo větší spád. Na druhou stranu, Nikolajův příběh byl daleko lépe a dramatičtěji ukončený, takže já teď opravdu přemýšlím, že se po dalším díle podívám.

No a co opravdu nesmím opomenout vyzvednout, je ta nádherná, detailně propracovaná a zlatou barvou zdobená obálka. Opravdu nevím, jak to v tom Fragmentu dělají, ale tohle je skvost všech skvostů. Ta kniha je doslova ozdobou mojí nové knihovny, a právě s Trnitou řečí tvoří krásnou dvojku, na kterou je radost se dívat.

Myslím si, že knihu radši moc doporučovat těm, co autorku a její předchozí díly neznají, nebudu. Ovšem, pokud jste tvrdohlavci jako já, tak do toho jděte. Mně se to fakt líbilo a druhou půlku jsem si užila. Jinak si ale myslím, že pro fanoušky série je to nutnost. Máte tu vše – zajímavý příběh, skvělé postavy, se kterými si sednete a budete s nimi cítit, ale i tajemno, které rozhodně má zajímavou šanci na pokračování.

Hodnotím 86 % a 8,5 * / 10 *

Za poskytnutí knihy mnohokrát děkuji obchodu Knihcentrum. Zde si knihu můžete koupit.