Rituál

Pokud patříte k lidem jako jsem já, tzn. k těm, kteří se zamilovali do onoho výše zmíněného filmu – Legenda o drakovi, a hned po shlédnutí marně hledali onu knižní předlohu, která samozřejmě nebyla k nalezení, myslím, že můžete jásat spolu se mnou. Po letech marného čekání zde máme knihu Rituál, která stála mé srdcovce modelem. A hned narovinu vám říkám, že jak to bývá u filmařů dobrým zvykem, film si předělali podle svého, takže ve výsledku je kniha téměř jiný příběh. Nicméně, vraťme se na začátek.

Varuji vás, pokud jste film neviděli a saháte prvně po knize, nenechte se ovlivnit anotací. Anotaci podle mě psal někdo, kdo tu knihu snad ani nečetl. Když jsem si ji pročítala, měla jsem pocit, že to bude přesně jako film, jenže opak je pravdou, až se do knihy začtete, budete totiž nepříjemně překvapeni, protože budete číst něco úplně jiného, při nejhorším prostě neodstanete to, co jste očekávali. To je jen taková má výtka na začátek, není to chyba knihy jako takové.

Na věc číslo dva se zaměříme hned teď. Lidé mají tendenci srovnávat, nebo spíše přisuzovat tuto knihu ke Krásce a zvířeti. Lidi, prosím vás, možná zde nějaká lehká inspirace je, ale jako hlavní problém bych viděla třeba hned to, že Juta není kráska. V knize je to několikrát zmiňované, je na tom dokonce vystavěn skoro celý příběh. Juta prostě není krasavice a zvíře není zvíře. Arman je drak a žádná kletba za to nemůže, on tak prostě žije už od narození, protože tak to prostě v tom dračím rodu mají. Ano, Kráska a zvíře je má oblíbená pohádka, nese v sobě krásné poselství, ale takhle kniha je prostě o něčem jiném.

Ze začátku to může vypadat jako čtení pro děti. Styl psaní je velmi jednoduchý, postavy si zde říkají „ahoj“, což mě mírně vytáčí, protože si myslím, že v těchto kruzích se takový slovník úplně nepoužíval, nicméně to spíše přisuzuji překladu. Ale, postupem času se dostáváme hlouběji, příběh se mění, zjišťujeme, že to není jen tak něco, ale je to vyprávění o lidských problémech, utrpení a prostě o lidskosti.

Moc se mi zde líbily postavy. Juta konečně nebyla super dokonalá hrdinka, která spasí svět. Byla to obyčejná lidská bytost, která prožívala svá trápení, ale přesto si zachovávala svůj rozum. Arman byl také hrdina, který si u mě našel své místo. Líbilo se mi pozorovat, jak si ti dva k sobě postupem času hledali cestu, jak se poznávali a jak se to prostě celé vyvinulo.

Není to pohádka, která by se odehrávala jen na růžovém obláčku a nedělo se tam nic špatného, opravdu to je spíše román s fantasy prvky, který vás donutí přemýšlet.

Jedno velké minus byl ale konec. Všechno se hezky odehrávalo, hezky gradovalo, ale když už jsem byla na poslední stránce, tak jsem si říkala, že to přece autoři nemohou nechat jen tak. No, bohužel to tak nechali. Opravdu mě zamrzelo, že tomu nevěnovali třeba pár odstavců, nebo klidně i stránek navíc. Mé pocity proto po dočtení byly celkem rozporuplné. Ten konec z toho neudělal tragédii, ale zamrzelo to. Když máte něco takhle rádi, a tak dlouho na to čekáte, prostě vás naštve takhle useknutý závěr. Myslím si, že jinak je kniha naprosto skvělá záležitost, která si u mě rozhodně našla místo.

Hodnotím ji tedy 83 % a 8,5 */ 10 *.