Dívky, které slyšely plakat moře

Každý, kdo cestoval na Titanicu, k tomu měl nějaký důvod. O všech cestujících skoro nic nevíme, jsou to pro nás anonymní tváře. Ale teď se na trhu objevila kniha, která mi pomohla si představit, jaké to pro všechny bylo…

Dívky, které slyšely plakat moře - Elizabeth Blacwell

Originální název: On a Cold Dark Sea

Rok vydání: 2019

Rok vydání originálu: 2018

Počet stran: 288

Vazba knihy: pevná

Vydalo: Fragment

Každý na Titanicu měl svůj příběh

Když se 15. dubna 1912 potápěl Titanic, záchranný člun číslo 12 se houpal na vlnách a pasažéři v něm sledovali tu největší hrůzu, která je mohla potkat. Tři ženy v něm ale prožívaly ještě svá vlastní dramata. Po dvaceti letech od katastrofy se jim ale vše vrací a ony jsou nuceny se svým nedořešeným problémům postavit čelem.

Charlotta doufala, že by se její život mohl změnit, kdyby se z Londýna opravdu do Ameriky dostala, ovšem její společník skrývá své vlastní tajemství. Po nehodě se z ní stane novinářka a za 20 let se rozhodne najít Esme.

Esme se na Titanicu vrací ze svých líbánek, ale zdá se, že má v hlavě opravdu hodně zmatku. Když se jí po 20 letech obrací život opět naruby, je nucena si přiznat pravdu.

Anna opouštěla své rodné Švédsko, navíc se zlomeným srdcem. Když ale Titanic šel ke dnu a ona se stěží zachránila, zdálo se jí, že někdo volal její jméno. Po dvaceti letech v novinách vidí článek…

***

Nevím, jestli jsem o tom zde už někdy v minulosti psala, ale já prostě miluji vše, co má něco společného s Titanicem. Proto pro mnohé z mého okolí nebylo žádným překvapením, že jsem tuto knihu musela mít.

Příběh je rozdělen na několik částí, z nichž každá část obsahuje 3 kapitoly – každá kapitola je o jedné dívce.

První část nám představuje, co každou dívku přimělo cestovat na Titanicu. Druhá část nám přibližuje, co se dělo v momentě, kdy loď narazila do ledovce a začala se potápět. V další části se přesouváme o 20 let později, kdy zjišťujeme, co se s jakou dívkou stalo a jak si vede v „současném“ životě. Nakonec se přesouváme do záchranného člunu, kde poznáváme přeživší, kteří sledovali poslední minuty potápějící se lodi a pozorovali onu hrůzu, zjišťujeme, co se dělo, jaká panovala nálada a tak dále. Nakonec nás čeká ještě jedno dořešení problému.

Jak můžete vidět, kniha je opravdu pestrá, a přesto si zachovává sympatický rozměr. Délka je přiměřená mým ideálním požadavkům, takže jsem opravdu neměla strach, že bych se s tím nějak trápila. Bohužel zde musím něco málo vytknout. Téma je opravdu těžké, a tak bych řekla, že možná pár desítek stránek navíc by nebylo vůbec na škodu. Přišlo mi, že tu zápletku to chtělo rozvést trošku více.

Nemohu říci, která část z knihy se mi líbila nejvíce, protože každá mě zaujala něčím jiným. Jistě, nejvíce pozornosti určitě přitáhnou části z Titanicu, ale zde se opět nadšení kompenzuje malou výtkou. Na můj vkus zde bylo toho Titanicu moc málo. To zní divně, že? Ne, jde mi o to, že mě mrzelo, že jsem si nepřečetla více o průběhu plavby. V knize jsem se o plavbě dozvěděla opravdu málo a byla jsem vtažena rovnou do části s nárazem do ledovce a s potápěním. Chápu, že by to bylo delší, ale určitě bych to ocenila.

Myslím si, že hodně lidí sráží knize hodnocení právě z důvodu, že od toho očekávali něco jiného. Může se zdát, že já také, ale kupodivu ani ne. Počítala jsem s tím, že kniha bude hlavně o vyrovnávání se s problémy, které se objeví po letech marného snažení se o zapomenutí, takže jsem byla opravdu překvapená, když se objevila ještě ta část v záchranném člunu, ale stejně mě mrzí, že to bylo tak osekané.

Jedno jsem ale ocenila. Jsem ráda, že mi bylo přiblíženo, jaká nálada panovala ve člunu, jak bylo těžké někoho přesvědčit, aby se vyrazilo na záchranu lidí, kteří mrzli ve vodě. Tímto jsem definitivně pochopila, jakou musela mít Margaret Brownová odvahu.

Příběh se mi četl opravdu dobře, nebylo to úplně pohodové čtení. Pokud jste empatičtí, tak vás to zasáhne, protože je to prostě smutné. Poznáte osudy lidí, vytvoříte si k nim nějaký vztah a prostě ani do poslední chvíle netušíte, kdo přežije a zachrání se. Je to silné a velmi dobré. Musím říci, že ze všech tří hrdinek jsem si oblíbila jen Annu a Charlottu. Esme mi prostě úplně nesedla a ve člunu mě štvala, ale zřejmě se tomu nelze divit.

Knihu vám určitě doporučuji, neuděláte chybu, když po ní sáhnete.

Tímto moc děkuji obchodu Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit ZDE.

5*/5*

5/5

10 komentářů

  1. Popis zní zajímavě, ale vzhledem k tomu, že cestování lodí po otevřeném moři, natož pak ztroskotání, jsou moje noční můry, raději to pro klid duše vynechám 🙂

  2. Tuto knihu jsem také zahlédla a přemýšlela jsem nad její koupí. Určitě si ji chci v budoucnu přečíst. Buď si ji budu přát k Vánocům/narozeninám, nebo si počkám, až bude v knihovně. Proto mě příjemně překvapila tahle recenze. Při čtení se mi určitě budou vracet týden staré vzpomínky z trajektu Amsterdam -> Newcastle a zpět :D. Cestou tam jsme měli bouři. Byli jsme ve 2. palubě a záchranné čluny byly v 7. nebo 9. 😀 A lidí tam bylo taky mraky, takže si myslím, že bychom utonuli… 😀 Hodně to s námi třískalo. Ale naštěstí se nic nestalo. 🙂
    PS: Udivuje mě úplně jiný překlad titulu z angličtiny do češtiny 🙂

  3. Tak to jsi mě hodně nalákala! Já mám stejně jako ty ráda všechno spojené s titanicem. Až tedy na film, ten je sice povedený, ale není to moje krevní skupina. Ale dokumentů a knih o něm jsem viděla a četla několik 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *