Nikdynoc

Milí přátelé, tohle bylo něco. Vlastně si teď nadávám, že jsem se ke knize dostala tradičně až zase tak pozdě, i když mi doma leží cca od června. No nic.

Vím, že kolem knihy byl obrovský boom, hlavně kvůli tomu, že je od všemi opěvovaného spoluautora Akta Illumiae – Jaye Kristoffa, který jen tak mimochodem přijede i na letošní Humbookfest.

Byla jsem varována, že je to ze začátku trošku táhlé, ale jinak skvělé, chytlavé, žhavé a drsné. No, myslím, že se potvrdilo úplně všechno. Ze začátku jsem na tom totiž byla jako v každé složitější fantasy – totálně ztracená. Znáte to, jste v novém světe, neznáte historii, nevíte, kdo, co, kdy, kde a jak, potřebujete se prostě zorientovat. Naštěstí to po čase přešlo a Jay to měl dost hezky pojištěné. V knize se vyskytuje přehršel poznámek pod čarou. Ale pozor, jakých poznámek pod čarou. Jayovy poznámky pod čarou vypadají tak, že téměř na každé stránce máte k nějakému termínu hvězdičku a vysvětlivku pod čarou, která ale zabírá cca půl stránky, popřípadě pokračuje na stránce druhé. Tohle mě opravdu rozsekalo a jako jo, po čase mě to už nebavilo, ale byla jsem ráda, že mi některé věci byly vysvětleny a já netápala. Navíc, poznámky byly i velice vtipné. Mnohdy dokončovaly vtip, který byl načat v příběhu a tak podobně.

Co se týká čtivosti příběhu, to bylo také zajímavé. Tak do 150. stránky jsem byla nejen trochu zmatená, ale hlavně trošku unuděná. Příběh prostě nebyl tak čtivý, abych se od toho nemohla odtrhnout, naštěstí po oněch 150 stranách, kdy Mia nastoupila do Rudé církve, nabrala kniha spád a já se začetla.

Tím, že v knize vystupuje spousta různorodých postav, se mi četla ještě lépe. Jsou tu správňáci, záporáci, prostě kombinace všeho možného. Mia samotná byla podle mě naprosto skvělou hrdinkou. I když mě jejím chováním na její dost nízký věk štvala, oblíbila jsem si ji. Nebyla to žádná fňukna, ale také žádná samozvaná spasitelka světa. A pan Laskavý, to byla jen třešnička. Oficiálně jsem svého černého kocoura přejmenovala na pana Laskavého, ehm, ehm, nic jste neviděli.

Jay Kristoff mě mile překvapil skvělým popisem soubojů a bitek, vše bylo popisováno živě a svižně, takže jsem měla pocit, že stránky čtu jednu za druhou za neskutečně krátký čas. Opravdu mě bavilo si představovat všechny komplikované kroky k tomu, jak někomu podříznout krk.

Po přečtení posledního řádku mám pocit, že jsem tak nějak prázdná. Počkat, k tomu došlo na úžasné straně 438, to jsem měla chuť ji vytrhnout, zmuchlat, roztrhat, spálit, popel rozsypat a zadupat do země. Nicméně jsem tím chtěla říci, že se neskutečně těším na Humbook, kde si určitě koupím druhý díl této skvěle začínající série.

4,5*/5*

Na závěr řeknu, že tahle kniha měla být další knihou do naší společné blogerské akce #najednotema. Téma na tento týden bylo cestování. A ačkoli se v knize motiv cestování vyskytuje, nedá se říci, že jsem při výběru knihy měla šťastnou ruku, prostě to zase tak moc o cestování nebylo. Nicméně se můžete podívat na články ostatních blogerek: Lucka, Míša, Verča, Míša, Dana, Iveta, Anna, Kika

Na detail knihy se můžete podívat na ČBDB.