Akvárium

Rodinné vztahy jsou velice křehká záležitost. Obzvláště, pokud jeden ze členů udržuje svou 13. komnatu uzavřenou. Dokáže se vše, co už jen tak tak drží, během chvilky převrátit vzhůru nohama?

Akvárium - David Vann

Originální název: Aquarium

Rok vydání: 2019

Rok vydání originálu: 2015

Počet stran: 232

Vazba knihy: paperback

Vydalo: Argo

Jak křehké rodinné vztahy dokáží být?

Dvanáctiletá Caitlin žije sama se svou matkou, není to přepychový život, ale jde to. Caitlin miluje ryby, a tak každé odpoledne po škole tráví v místním akváriu, kde se ale jednoho dne seznámí se starým pánem. Jenže jejich přátelství spustí jako lavinu koloběh událostí, které ovlivní život všech. Kde je hranice mezi výchovou a domácím násilím? Co skrývá ona 13. komnata?

***

Akvárium slibovalo pohled na jakýsi pokřivený psychický stav, a protože mě psychologie zajímá, kniha mě tím zaujala. Mám ráda knihy s originální zápletkou a tím u mě získávají bonusové body. Mohu vám říci, že Akvárium na mě opravdu působilo neotřele a originálně, za což jsem byla ráda. Tento status si kniha udržela, i přes nějaké to zakolísání, o kterém se rozepíši později.

První věc, které jsem si všimla, byla ta, že Argo vydává takové zvláštní knihy. Poslední kniha, která mi od Arga vytřela zrak, byl Rezervoár č. 13. Teď ono pomyslné místo na „výsluní“ zabralo Akvárium. Od první stránky mě totiž praštilo do očí to, že se v knize sice vyskytuje přímá řeč, ale není vůbec označená! Nečekejte tedy žádné uvozovky. Je to pouze vyprávění. Pokud vás absence přímé řeči děsí, nebojte se, rychlost četní to neovlivní. Já knihu přečetla za dva dny a mohu říci, že mi to nedělalo žádný problém.

Téma knihy je v anotaci jen lehce naznačené, a to jsem se tady v recenzi pokoušela dodržet. Myslím si, že toho víc vědět nepotřebujete, kniha je totiž poměrně krátká, a tak by nebylo fér vás ošizovat o zážitek. Do čtení jsem tedy šla s tím, že jsem měla tušení o nějakém domácím násilí. Už nedávno jsem vám psala, že téma domácího násilí mám v knihách ráda, protože by se o tom mělo mluvit. Ovšem to, co mě čekalo zde, o tom jsem neměla ani páru. Od poloviny mi totiž příběh začal připadat lehce přitažený za vlasy. Postavy se podle mého chovaly moc afektovaně a nepřiměřeně. Chápu, že matka se kvůli své minulosti uzavřela, a protože je lidská mysl nevyzpytatelná, do jisté míry chápu to „zlomení“. To, co ale přišlo pak, to mi připadalo úplně zcestné. Jistě, i tací lidé jsou, ale prostě mi to nesedělo vzhledem k té situaci.

Co mi lehce vadilo dále, bylo ze začátku nelogické chování Caitlin. Myslím, že ve 12 by dítě mělo mít nějaký rozum, a tak mě určité myšlenkové pochody zarážely. Když nad tím tak přemýšlím, tak jediný, kdo mi tam ničím nevadil, byl starý pán. Ach jo, to jsem to dopadla 😀 .

Možná si teď myslíte, že se mi kniha nelíbila. To není pravda, čtení jsem si užila, navíc je to ten typ knihy, která vám něco dá a vy si něco odnesete, najdete tu metafory, přečtete si něco zajímavého a tak, ale prostě mi nesedělo chování těch postav…

Knihu vám doporučuji, pokud si chcete přečíst něco těžšího. Myslím si ale, že to není čtení úplně pro každého :).

Děkuji knihkupectví Kosmas za zaslání recenzního výtisku. Vy si knihu můžete koupit ZDE.

3.5/5

6 komentářů

  1. No…trochu si mě tou nelogičností a afektovaností vyděsila. To je totiž něco, co v knihách nesnáším. Takový to chování, který spisovatel nikdy nezažil (asi) a neumí ho dost dobře popsat. Teď čtu Need a chování mladých postav je taky trochu…divný. Jak když to fakt píše někdo, kdo má mládí dááááávno za sebou😁.

    1. Úplně přesně jsi to vystihla! Jak jsem řekla, psychologie a chování u některých lidí jsou nepředvídatelná věc, ale prostě člověka praští do očí, když je tam něco tak moc okatě, hlavně, aby to tam za každou cenu bylo 😁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *