Upřímnou soustrast

Povolání funebráka není žádná hračka. Lidé vámi opovrhují, nebo se vás bojí. Mnohdy o tomto povolání ani nepřemýšlíme, dokud s ním nepřijdeme do styku. Jak taková práce vůbec vypadá? Myslíme si, že to musí být depresivní, což také zajisté je, nicméně v knize Upřímnou soustrast se dozvíme, že horší, než vykonávání této práce je mnohdy jednání s pozůstalými.

Upřímnou soustrast - Guillaume Bailly

Originální název: Mes sincères condoléances

Rok vydání: 2019

Rok vydání originálu: 2015

Počet stran:320

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: Kontrast

Jaké je to pracovat jako funebrák?

Přiznejme si, že skoro nikdo se dobrovolně nechce stát zaměstnancem pohřebního ústavu. Toto povolání pro mnoho lidí totiž není dostatečně reprezentativní, nebo se toho jednoduše štítí. Funebráci prostě nemají život lehký, buď musí zaopatřit mrtvého ve značně špatném stavu, mohou se vyskytnout peripetie při převozu, nebo dokonce pozůstalí o svého příbuzného nejeví téměř žádný zájem. Není to prostě jednoduché povolání a tato kniha nám přináší příběhy takového obyčejného francouzského funebráka…

***

Začala bych asi tím, že toto určitě není kniha pro každého. Už jen proto, že se zde vyskytuje motiv smrti, který je zde líčen v takovém humorném až absurdním stylu. Co se tohoto týče, mohu s klidným svědomím říci, že už jsem za život bohužel byla svědkem odchodu svých blízkých a tato kniha mě nijak nepohoršovala, takže pokud nejste vysloveně proti tomuto tématu zaujatí, myslím, že vám to vadit nebude.

Také považuji za důležité zmínit, že dále je zapotřebí, abyste aspoň trošku brali černý humor, protože bez toho se zde neobejdete. Jasně, kniha je vyvážená tím, že se zde vyskytují jak humorné, tak dojemné a smutné povídky, ale chce to, abyste tomu uměli porozumět.

Co se týče příběhů, tak o těch lze říci jen málo. Jsou různorodé, krátké, nevšední, zkrátka SPECIÁLNÍ. Kdo četl, teď určitě pochopil (haha, inside joke 😀 ) . Jak již jsem zmínila, najdeme zde mnoho příběhů, u kterých se nasmějeme, bude nám úzko, nebo budeme cítit lehkou depresi. Abych byla upřímná, za břicho jsem se nikde nepopadala, ale byly zde povídky, u kterých jsem si řekla, že to snad není možné. Co mě ale dostalo nejvíce, byly zážitky s pozůstalými. Nalijme si čistého vína, kdo pracuje/pracoval s lidmi, tak ví, že tato práce opravdu není jednoduchá a zde to bylo krásně vidět. Těžko pochopit, jak se někdy lidé v této situaci mohou zachovat.

Zároveň si ale dokážu představit, že bych některé části trošku proškrtala, protože mi přišly takové všední.

Jedno velké plus této knihy je to, že ji máte velice rychle přečtenou. Mně se to povedlo za den a něco. Povídky jsou totiž psány na stránku dvě, výjimečně třeba na dva listy. Dále se zde vyskytují tabulky s funebráckým slangem a definicemi, takže si i obohatíte jazyk. Zkrátka se jedná v rámci možností o oddychovou četbu, při které nebudete myslet nad ničím složitým, maximálně budete přemýšlet nad těmi absurditami.

Čtení jsem si užila, pobavila jsem se, občas jsem se dojala. Nic světoborného si neodnesete, ale je to zase něco úplně jiného, co si jen tak nepřečtete, aspoň v mém případě to tak bylo. Proto hodnotím 3,5*/5* a doporučuji jako oddechovou četbu.

Děkuji obchodu Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku. Vy si knihu můžete koupit ZDE.

3.5/5

6 komentářů

  1. Nad touto knihou jsem přemýšlela, přece jen zní dobře. Navíc jsem na ni slyšela jen samé dobré ohlasy, takže je mi jasný, co si jednou přečtu. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *