Jak už jsem zmínila, miluji detektivky. A co víc? Pokud je to kniha dobrá, obvykle se mi ten příběh za žádnou cenu nechce opouštět. Málokdo také ví, že moje slabina je moře a přímořská města/vesnice, proto, když se objevila nabídka na tuto knihu, která se odehrává na ostrově, který je vylíčen tak realisticky, neváhala jsem a skočila po tom.

Jako první začnu Doggerlandem. Doggerland je souostroví, které se skládá ze tří ostrovů. Toto místo na mapě nenajdete, ale autorce se povedlo nádherně ho zasadit mezi Velkou Británii a Skandinávii. Opravdu, na obalu knihy je mapa Evropy se zakresleným Doggerlandem! Tohle mi přišlo jako neskutečně originální nápad. Ještě nikde jsem nic takového neviděla a řeknu vám, vidět to takhle na mapě, to je úplně jiná liga. Ještě ke všemu se autorka nebojí ostrov popsat tak detailně, že máte pocit, jako byste se tam přímo nacházeli a cítili slanou vůni oceánu. Prostě úžasné. Jako bych tu přírodu viděla.

Jak jsem postupovala, se vším jsem se seznamovala. Přece jen, kniha má přes 400 stránek, toho prostoru je tam hodně. Problém je, že v tom byla možná ta chyba. 400 stránek je opravdu moc a já si dokážu představit, že bych knihu trochu proškrtala. Místy byl příběh dost vleklý a pomalý. Za tři dny jsem přečetla jen 80 stánek, což mi bylo neskutečně líto. Přisuzovala jsem to také tomu, že mám jakousi čtecí krizi, což se mi potvrdilo. Dále jsem zjistila, že problém taky mohl být ve špatném fontu písma, který mi neseděl a při čtení se mi zdálo, že se nikam neposouvám. Naštěstí jsem se hecla a dostala jsem se do míst, kdy mě kniha začala opravdu bavit.

Mám ráda knihy, kdy do příběhu vstupuje dávná minulost. Ne moc, jen se pomalu dozvídáte, co se před několika lety dělo a jaký to mělo vliv. A víte co? Tady to bylo! Na ty kapitoly jsem se vždy moc těšila a příběh vynesly opět trošku jinam.

Vždy, když čtu detektivku, sázím se sama se sebou, zda tam bude vystupovat postava detektiva, která má za sebou drsnou minulost, kterou se dozvídáme po částech. Většinou tuhle sázku vyhraju, protože tohle je klasický vzorec. Ano, i tady mě Velká chyba nezklamala a Karen je komisařkou, která se vzpamatovává z tragédie, která ji změnila život. Ale co, hlavně, že byla sympatická 😀 .

Na závěr jen mohu říct, že příběh byl opravdu promyšlený. Do poslední chvíle jsem sice něco tušila, ale nakonec to bylo úplně jinak, takže zápletku jsem neodhadla. Nutno podotknout, že ačkoli mě zamrzela ona vleklost této knihy, konec to docela obstojně kompenzoval. Ten totiž nabral rychlý spád a vše se odvíjelo tak, že jsem měla nutkání číst dál a dál, takže jo, líbilo se mi to!

Finální rozhodování bylo složité. 3* jsou prostě průměr, tohle si ta kniha nezasloužila. 3,5* je ale pořád málo, vzhledem k tomu, jak moc mě druhá polovina chytla. Proto jsem se rozhodla dát 4* s tím, že tím nápadem s ostrovem u mě autorka dostala velké plus.

Děkuji obchodu Kosmas za zaslání recenzního výtisku. Vy si knihu můžete koupit ZDE.