Zrcadlo, zrcadlo

Takže, přátelé, tohle byla naprostá pecka!

Málokdo z vás asi ví, jak přesně jsem se ke knize dostala. Víte, před pár týdny mi nebylo úplně nejlépe a z ničeho nic mi Kája napsala, jestli nechci někam vyrazit. Musím říci, že to bylo to pravé, co jsem potřebovala a co víc? Při návštěvě Luxoru se mě zeptala, jestli se zapojím do blížícího společného čtení s Yoli! Takže po mé neurčité odpovědi mi ukázala na Zrcadlo, zrcadlo s tím, že se bude číst právě ono. Přiznám se vám, že jsem opravdu ani netušila, o čem ta kniha je, ale koupila jsem ji (dobře, také jsem Káje vyhrožovala, ať si mě nepřeje, pokud se mi kniha nebude líbit, ale to je vedlejší). Ale hlavně, napsala ji Cara! Společné čtení bylo naplánováno na 15. – 16. 6. a já si řekla, proč se do toho nepustit. Den předem jsem nadávala, že jsem nestihla dočíst knihu a budu muset upřednostnit tuto, ale nevadí, to se prostě stává.

Když se tedy společné čtení blížilo, řekla jsem si, že bych se mohla více zaměřit na to, co mě tedy čeká. Nápad mi přišel zajímavý, i když mi to tak matně připomínalo Byla jsem tu, kde vlastně také zjišťujeme, že postava měla tajemství, o kterém kamarádka neměla ani tušení. Řekla jsem si ale, že to nic neznamená a nebudu to řešit. Dobře jsem udělala. Nehledě na to, že kniha je poutavá v podstatě od první stránky, příběh postupem času nabíral takové grády, že mi kdejaká matná podobnost byla ukradená. Upřímně, nevěřila jsem si, že za dva dny tu knihu zvládnu přečíst, ještě ke všemu, když u mě o víkendu byl přítel, ale světe div se, já to zvládla! Tady můžete tedy vidět, jak moc čtivé a skvělé to bylo.

Když jsem se dostávala dál, nebylo to už jen o tom, co se stalo Naomi, ale bylo to také o životech všech kamarádů. Kloubila se zde různá témata. Někdo by možná řekl, že to bylo překombinované, ale ne, mně to tak nádherně sedělo, že mi tak v půlce knihy bylo jasné, že až tohle dočtu, sedne na mě tak neskutečná čtecí krize, až se budu divit. Jediné minus bylo, že jsem si tak 120 stran před koncem tipla, kdo za tím stojí a pane bože, ono to tak fakt bylo! To ale nic nemění na tom, že jsem si čtení opravdu užila. Napínavé, akční, emotivní, dojemné, prostě skvělé až do poslední stránky.

Co mi nejvíce sedlo do noty, byly hlavní postavy. Typičtí puberťáci, kteří mají své problémy a každý je jiný. Dobře, tady bych vytkla možná jen to, že na mě působili jako klasický prototyp takových těch frajírků, co prostě musí chodit na party, pít, nebo hulit trávu. V 16. To mě na nich fakt štvalo. Ale pokud to pomineme, jsou tu už jen věci, co mě neskutečně moc nadchly. Každá z těch postav má něco, s čím by nikdo nechtěl žít. Nevím, co se dá nazvat nejhorším, ale nejvíce líto mi bylo Zrzi, která příběh také vyprávěla. Její život, to bylo fakt něco příšernýho, ale ona se všemu dokázala postavit čelem a nebála se říct, co si o všem myslí. Žádná namachrovaná hrdinka, prostě obyčejná holka.

Musím vám říct, že pokud jsem vás tímhle ještě nepřesvědčila, tak už nevím, co dál. Tohle si prostě musíte přečíst. Je to jedna z těch knih, která vám něco dá a něco ve vás zanechá. Má to v sobě takovou tu určitou hodnotu, která se v dnešní době tak často hledá. Nelituju toho, že jsem si tu knihu koupila, byť mám doma tak 80 nepřečtených knih a místo na další skoro žádné. Miluju to!

Na detail knihy se můžete podívat na ČBDB!