Rezervoár č. 13

Ach jo, ach jo, ach jo, kdy já se konečně poučím a budu se řídit heslem, ať tolik od knih neočekávám? Dnes se bohužel zaměřím na knihu, od které jsem čekala úplně něco jiného, než jsem dostala…

Rezervoár č. 13 – Jon McGregor

Originální název: Reservoir 13

Rok vydání: 2019

Rok vydání originálu: 2017

Počet stran: 240

Vazba knihy: vázaná s přebalem

Vydalo: Argo

Takový typický život v malé vesnici

V oblasti Peak District se rodičům ztratí 13letá dcera. Ihned je po ní vyhlášeno pátrání a každý občan blízké vesnice se zapojuje do usilovného hledání. Bohužel, Becky, jako by se do země propadla. Dny střídají týdny, týdny měsíce, a z měsíců jsou roky. Čas plyne a vesnice se od zmizení, kterým nejprve žila, vrací k normálu. A s tím i životy místních obyvatel…

***

Už jsem se vám zmínila, jak hrozně nerada kritizuji něčí práci. Obzvláště pak, když mě něco navnadí a já to nedostanu. Toto se bohužel stalo v případě této knihy, která mě zaujala asi nejvíce z nabízených knih k recenzi, já od ní čekala báječný psychothriller, ale dostala jsem jen román o životě…

Začněme nějak popořádku. Od knihy jsem čekala, že to bude psychothriller, který se bude točit kolem zmizení Becky. Anotace také slibuje, že se budou objevovat stopy, takže proč si nemyslet, že budu číst detektivku/thriller? Nebudu. Příště si tu anotaci budu vykládat prostě doslova. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že když to na sobě má placku „Costa Book Awards 2017 Winner“ a v anotaci bude zmínka o životě lidí, že se to bude točit jen a pouze kolem lidí ve vesnici a zmizení bude totálně někde v pozadí a bude to tak zvláštní.

Abych byla upřímná, začala jsem si do bločku dělat poznámky, aby mi neunikl jediný detail, který mi v průběhu čtení prolétl hlavou a já bych na něj zapomněla. A že se toho nastřádalo. Kniha, ačkoli mě svým způsobem zklamala, mě také překvapila. Byla totiž taková zvláštní…

Začněme tím, co mě zaujalo, protože jsem to ještě nikde nečetla. V první řadě je to počet kapitol. Těch je 13. Až teď mi došlo, že se to shoduje s počtem rezervoárů, které se nachází ve vesnici. Co to ale určitě znamená, jsou roky. Každá kapitola totiž představuje jeden rok ve vesnici. Tedy rok za rokem od zmizení Becky. S tím souvisí i to, že každá kapitola začíná slovy: O půlnoci, když nastal nový rok… No řekněte, četli jste někdy něco podobného? Připadá mi to, jako dobré poznávací znamení autora, ten má opravdu osobitý styl psaní, který v průběhu čtení objevíme. Týká se to také popisu samotného. Popisu? Ano, v knize totiž nenajdete ani jednu přímou řeč. Zdá se vám to zvláštní? Tak počkejte. Autor nedodržuje žádnou posloupnost. Z vyprávění o lidech skočí přímo na to, co se mezitím děje v přírodě. Prostě jen tak, z ničeho nic a zase zpět.

Teď už ale k věcem, které se mi líbily méně a já si je poznačila mínusem. Zůstaňme u těch lidí. Tím si u mě autor zavařil. Jako by toho nebylo málo, že. Dobře, ignorujme, že jsem se nechala nachytat a místo detektivky mám vyprávění o životě lidí. Ignorujme, že to prostě není psychothriller a ignorujme, že je to zmatečné. Co ale ignorovat nebudu je to, že těch lidí je tam tak bambiliarda!

Já si opravdu srandu nedělám. Počítat jsem to nechtěla, protože když mi došlo, že se ten děj asi jen tak nezmění, byla jsem cca ve čtvrtině, ale těch obyvatel tam bylo neskutečně moc. Takže já si ani po dočtení nevybavuju, kdo měl být kdo. A kdybyste na mě vybalili nějaké jméno, tak vám prostě neřeknu, co se mu v průběhu knihy dělo, protože jsem si to prostě neujasnila. Jasně, pár výjimek by se našlo, ale to bylo tak 5 lidí. S tím bohužel souviselo i to, že jsem viděla jen povrch. Do hloubky postav jsem se absolutně nedostala, protože s tím autor neztrácel čas. Prostě každý rok jen pár vět o dané osobě a hurá to proložit přírodou a nasekat tam další lidi. Upřímně, za půlkou, když se tam něco řešilo, jsem ani nevěděla, co se komu minulý rok třeba stalo a tak. Měla jsem v tom neskutečný guláš.

Když jsem byla tak v té první čtvrtině, říkala jsem si, že je to takové neobvyklé. Koukla jsem se proto na Databázi knih a oči mi málem vyletěly z důlků, protože jsem tam viděla jedno hodnocení se 40 % a dost krutou recenzi. Fakt jsem se lekla a řekla si, že jsem v háji. To se naštěstí zas tak nekonalo. Ač mě kniha zradila a naservírovala mi něco jiného, ač mě autor naštval těmi postavami, tak se to četlo kupodivu dobře a mě to svým způsobem zaujalo. Mělo to takové niterné osobité kouzlo, které mě lákalo. Možná to bylo tím, že to bylo prostě něco, co jsem ještě nečetla, možná to bylo tím, že autor měl slušnou jazykovou výbavu a děj i bez přímé řeči spěl dál. Byla to zkrátka novinka.

I když tam nebyl v podstatě žádný děj, žádná gradace, žádné vyvrcholení a žádný závěr, jsem ráda, že jsem si knihu přečtla, protože mi přinesla něco nového. Pokud to chcete vyzkoušet, nebudu vám bránit, ale určitě to není thriller. Je to prostě o lidech ve vesnici, kteří žijí zmizením, vyrovnávají se s tím a později žijí dále své životy…

Myslím, že 3*/5* bude adekvátní hodnocení!

Tímto chci poděkovat obchodu Kosmas za poskytnutí výtisku. Knihu můžete zakoupit přímo ZDE.

3/5

nbvj

6 komentářů

  1. To je hrozné, že ses takto nachytala. Řeknu ti, že bych měla naprosto stejná očekávání z knihy. Taky bych čekala, že to bude detektivka. 😀 No, jsem ráda, že vím, že to tak není. Popravdě, ani nevím, zda bych do knihy šla, ten počet postav a střídání scenérií se mi nelíbí. :/

  2. Jak ses zmínila o těch začátcích kapitol, připomnělo mi to knihu Dítě ohně, kde bylo odpočítávání do Vánoc. Vždy něco takového, nového je super vítané, alespoň z mé strany 🙂
    Teda, kdyby to byla detektivka, tak by to bylo určitě super čtivé. Proč to tal autor nepojmul :(? Je to škoda. I ohledně těch postav…
    Snad si brzy spravíš chuť u nějaké lepší knížky 🙂 <3

Napsat komentář: Leník Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *