Dětské zoubky

Knihu jsem si ještě spolu s Posledním číslem vzala na Bookstormingu u Knih Dobrovský. Knihu mám tedy od nich a moc za ní děkuji.

Trvalo pár týdnů, než jsem se do ní mohla pustit a mohu říci jen jediné. PÁNI. Nebudu litovat, že jsem ji odkládala, protože to zas taková doba nebyla a já se tak aspoň mohla těšit na to, co se pod tak neobvyklou a zajímavou obálkou schovává. Mimochodem, viděli jste ten obrázek, co se nachází přímo na první stránce, když knihu rozevřete? TO JE JAK Z HORORU!

Co také z hlediska knihy jako fyzické oceňuji, je všitá záložka. Nemusela jsem s sebou tedy nosit své, ale jednoduše jsem zakládala.

Jasně, jasně, neokecávat, jít na příběh. Běžím!

Takže, kniha je psána ze dvou různých pohledů – co kapitola se střídá pohled Suzette a Hanny. To byl skvělý nápad. Mohla jsem tak sledovat, co se hlavním postavám honilo v ten samý moment hlavou. Možná mi tam trošku chyběl pohled Alexe, protože mě zajímalo, co si o těch věcech myslí on sám.

A co mé čtení?

Knihu jsem četla asi 3-4 dny. Asi bych ji měla přečtenou přes víkend, ale měla jsem u sebe přítele, a tak jsem ho nemohla ignorovat s knihou v ruce, to je jasné. Takže ač nerada, musela jsem čtení protahovat. Ale aspoň jsem měla dostatek času vstřebávat to, co se v knize dělo. A že toho nebylo málo!

Díky stylu psaní mě příběh doslova vcucnul. O tom, jak moc je to povedené svědčí i to, že po začtení jsem začala pociťovat takovou frustraci, nebo nesympatie, nebo jak to říci, právě k Hanně, která tam je taková ta hlavní záporná postava. Prostě napsáno tak, abychom při čtení opravdu něco cítili.

Ten příběh samotný byl opravdu zajímavý a originální. Sama jsem ještě něco takového nečetla. Prostě taková idylická rodinka, ve které se sedmileté dítě rozhodně, že se zbaví matky, protože chce tatínka jen pro sebe. Matku začne postupně tyranizovat a tatínek je samozřejmě ke všemu slepý a nechce si připustit, že jeho sladká dceruška má nějaké takové sklony. Vždyť ona je jen neobvykle chytrá!

Může to znít sarkasticky, ale nemyslím to tak. Opravdu jsem toto ještě nečetla. Byl to opravdu zážitek.

Na druhou stranu, v době, kdy Hanna matku jen urážela a dělala jí naschvály, jsem se divila, že neschytala jednu výchovnou. Nebudu říkat, že kdybych já byla matka, tak bych to udělala. Jako jasně, asi jo, ale matka nejsem, takže od toho trošku upustíme, protože je to takové ožehavé téma, kvůli kterému by se leckdo pohádal. Nicméně pokud rodina své dítě vychovává tak, aniž by ho za cokoli potrestala, není se podle mě čemu divit, že dítě je rozmazlené. Ovšem, pokud se jedná o nemoc, než o nevychovanost, je věc už jiná…

No a ten konec? Ježíšimarjá, co to bylo? Proč je to otevřený? Nebudu zastírat, že mám radši stand – alone knihy, ale jestli by byl nějaký další díl, asi určitě bych si ho přečetla, protože tohle bylo prostě hustý! Taková sonda do dětské psychopatické dušičky. Sladké, že? Prostě pokud bude další díl, sem s ním! Pokud to byl závěr, myslím, že jestli máte špetku fantazie, můžete si příběh domyslet, jak se vám zlíbí.

Pokud máte rádi psychothrillery, určitě, ale určitě po knize sáhněte, nebudete litovat. Já jsem si čtení opravdu moc užila a jsem ráda, že jsem po svém prvotním zaujetí mohla knihu obdržet na Bookstormingu. Ještě jednou moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. A pokud jsem vás trochu nalákala, knihu můžete zakoupit právě u nich!