Zbožňuju tě navždy

Ahoj! Dnes bych vás ráda přivítala u recenze na knížku, která se dostala mezi moje nejoblíbenější a top, které jsem kdy četla. A o čem je tedy řeč? Koukněte…

Zbožňuju tě navždy – Veronika Rei

Originální název:

Rok vydání: 2018

Rok vydání originálu: 2018

Počet stran: 275

Vazba knihy: paperback

Vydalo: Veronika Rei – tiskárna FINIDR, s.r.o.

Jak může vypadat normální život umělkyně?

Příběh je takový deníček, který si psala sama Verča, když ji odjel přítel na půl roku do zahraničí. Zaznamenává zde v průběhu několika měsíců, jaký je její běžný život, jak se odhodlává znovu začít hrát na housličky, jak chodí na kafíčko s kamarádkami, jaký je život v orchestru, a především, jaký je její vztah s přítelem, když se vrátí.

A protože život ve vztahu není vždy jednoduchý a dojde na různé situace, ať hezké, nebo ošklivé, nasbírala Verča dost materiálu na to, aby vyšla kniha, která nás ohromí.

***

Nedivím se, když někdo nechápe můj břitký, ironický a ve většině případů trapný humor, ale stejně ho na toho člověka zkouším, dokud už po několikáté nenarazíme na stěnu trapného ticha a nepochopení.

Facebook mám zapnutý celý den, a když mi nikdo pět minut nenapíše, cítím se sama a opuštěná. Vytvořili jsme si zvláštní virtuální svět, souhlasíme s jeho principy a sami se dobrovolně izolujeme od opravdových lidí tam venku. Reálný svět je nebezpečný, je lepší se seznamovat online.

***

Takže přátelé, teď se všichni připravte na DOST velkou dávku sentimentálního rozplývání. Tohle je totiž jedna z nejlepších knížek, co jsem tento rok četla. Už od úvodu mi bylo jasné, že má ráčkovská dušička zaplesá, protože se mi dostalo přívalu nádherných a něžných myšlenek,

Nadšení mě neopustilo ani později, kdy mě kniha donutila přemýšlet, rozesmála mě a rozesmutnila. Prostě ukázala pravou tvář osudu a života.

Nejprve jsem si říkala, že si nebudu lepit žádné lepíky, ale když jsem narazila na úryvky (nějaké vám sem dám), které se mi neskutečně líbily, řekla jsem si, že si to prostě označit musím. Každá myšlenka mi totiž něco dala.

Myslím si, že knihu můžu hrdě prohlásit za jednu z nejlepších, co jsem kdy četla a to víte, že české autory jsem dost zavrhovala. Musím se přiznat, že poznámky jsem si začala sepisovat už na straně 90, takže sami můžete vidět, co ve mně kniha zanechala.

Verča si hraje s větami, kniha je proto psána neskutečně, ale neskutečně čtivě. Je používán jemný, elegantní a něžný styl psaní. Prostě pohlazení po duši pro snílky a emotivně založené lidi, jako jsem já.

Celému dílu nasazují korunku krásné a na míru dělané ilustrace od kamarádky Verči (@ilu_pe). Tyto kresbičky jsou přesně akorát, aby dodaly tu pravou šťávu.

Myslím, že knížku můžete číst pořád. Pokaždé v ní najdete něco nového, nebo cokoli, co potřebujete. A já vím, že až se k ní zase vrátí, a jako že to udělám, najdu v ní něco, co jsem předtím neviděla, tohle zkrátka pochopí jen holky, které zažívají ty klasické holčičí problémy. Je to oficiálně jedna z mých nejoblíbenějších knížek.

Jedinou nevýhodu vidím v obálce, která je sice nádherně minimalistická, ale má sklony k tomu se snadno ničit.

Závěrečné shrnutí je asi jednoznačné, doporučuji, doporučuji, doporučuji, byla jsem nadšená a překvapená. Na konci brečeli tři lidé, dva v knížce a já nad ní. Lidi, přečtěte si to, nebudete litovat!

Verčo, poslední slova patří tobě. Děkuji, že jsi knihu sepsala, myslím si, že každému člověku dá aspoň kousíček moudra. A také děkuji, že jsi mi knížku zaslala, nedám jí z rukou.

U Verči si také knihu můžete koupit. Navíc ji seženete i v Luxoru a nebo v Knihy Dobrovský 😊

6 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *