Ahoj, opět se vám hlásím s další recenzí. Tentokrát to bude kniha, na kterou jsem se chystala už mockrát, ale nikdy jsem se do ní nedokopala. Nejedná se o nic jiného, než o horor z pera mistra Stephena Kinga.
Řbitov zviřátek – Stephen King
Originální název: Pet Sematary
Rok vydání: 1994
Rok vydání originálu: 1983
Počet stran: 398
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Vydalo: Laser
Jak tenká je hranice mezi životem a smrtí?
Když se do malého města přistěhuje rodina Creedových, ani netuší, jak moc se jejich život změní. Louis Creed, otec rodiny, povoláním lékař, jeho krásná manželka Rachel, dvě úžasné děti – starší holčička Ellie a dvouletý chlapeček Gage a rodinný mazel Church – Elliin kocourek. Už první den začíná chaoticky, když jsou všichni po dlouhé cestě unaveni, Gaga štípne vosa a Louis ztatí klíče od nového domova. Pomůže jim ale soused z domu přes ulici – Jud Crandall, postarší muž, který se na svůj věk ale nezdá. S rodinou se spřátelí a pozve Louise na pivo k sobě domů. Po několika dnech rodina poznává i Judovu manželku Normu, která trpí artritidou, ale i přes svou těžkou nemoc je na všechny moc milá.
Ellie náhodou objeví vyšlapanou cestičku u domu a Jud ji hned seznamuje s historií místa – cestička vede na ‚Řbitov zviřátek‘, zvířátek, která patřila místním dětem a zemřela. Děti hřbitov a cestu udržují a tak je to i zajímavá procházka, ovšem na Ellie věc ohledně smrti dolehne a tak Louis na radu Juda nechá Churche vykastrovat, aby se necoural přes rušnou silnici, kterou brázdí náklaďáky.
Čas plyne a rodina žije v harmonii, ovšem do doby, než Louis nastoupí do práce a jeho případ se ošklivě zvrtne. Vše ale začíná na Díkuvzdání, kdy Rachel s dětmi odjíždí za rodiči a Louis zůstane sám doma…
***
Kniha mě zaujala už jen tématem, o kterém pojednává, dále také tím, že na obálce mě na první pohled paštil do očí nápis „NEJDĚSIVĚJŠÍ KINGOVA KNIHA, KTERÁ KDY BYLA NAPSÁNA“. No, bohužel jsem měla asi velká očekávání a dost mě to zklamalo. Nechci začínat hned tím špatným, tak si to pojďme rozebrat.
Kniha má cca 400 stránek, vy si tak čtete a čtete, stránky mizí, rodina v domě žije, čas utíká, ale ono se tam nic děsivého neděje. Jak to? No to bych také ráda věděla 😀 . Ano, nějaké ty neobvyklé věci všedních dnů se tam najdou, ale rozhodně bych to nenazývala nejděsivější knihou, když to nejzajímavější se odehraje v polovině knihy a vše graduje na posledních 70 stránkách.
Nevím, jestli to není tím, že jak jsem četla Pana Mercedesa, čekala jsem od příběhu něco jiného, ale já si přála fakt děsivý příběh, po kterém bych se bála usnout, ale ono nic. Jednalo se spíše o psychologický román s hororovým prvkem. Ale abych knize jen nekřivdila, příběh byl velmi čtivý, dobře napsaný, stránky mizely jedna za druhou a bylo to originální. Ten konec byl tak chytlavý, že jsem to nedala z ruky. Kéž by podobný spád měla celá kniha a ne těch posledních pár desítek stránek.
Bohužel, byla jsem zklamaná. Navíc se tam vyskytla situace, kterou jsem měla veliký problém přejít, protože jsem prostě citlivá povaha, ale od této situace se pak odvíjelo úplně všechno, takže vynechat prostě nejde.
Myslím si, že pokud budete ignorovat ten nápis na obálce a nebudete od toho nic čekat, budete opravdu překvapeni, protože styl psaní vás vtáhne do děje a vy se ocitnete uprostřed lesů s jistým posláním. Pokud ale budete vyhlížet to Cosi, o kterém ani po dočtení nemám tušení, co mělo být, budete jako já určitě zklamáni. Já dávám 2,5*/5* , ale určitě si ještě něco přečtu, nebo to zkusím za pár měsíců znovu 🙂 .
Co čtete vy? Četli jste tuto knihu? Jak na vás půsbila? Pochlubte se. Zatím se mějte, ahoj! 🙂