Tatér z Osvětimi

Ahoj, konečně jsem se opět dostala k další recenzi. Já vím, slibovala jsem vám Pomstu a Rozbřesk, ale do rukou se mi dostal Tatér z Osvětimi, který byl tak moc “vyhajpovaný”, že jsem si ho musela přečíst. A jaký je můj názor, na momentálně jednu z neprodávanějších knih vůbec?

Tatér z Osvětimi – Heather Morris

Výsledek obrázku pro tatér z osvětimi

Originální název: The Tattooist of Auschwitz

Rok vydání: 2018

Rok vydání originálu: 2018

Počet stran: 248

Vazba knihy: pevná s přebalem

Vydalo: BizBooks

,,Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět.”

Příběh začíná v dubnu roku 1942. Lale je mladý Slovák, je vtipný, pohledný, vzdělaný, užívá si života naplno, dokud ho okolnosti nedonutí se přihlásit na “výpomoc nacistům”. Po dlouhém čekání je i s dalšími nahnán do dobytčáku a několik dní vezen do Polska. Ve vlaku není místo, všichni jsou namačkáni na sebe, bojí se, neví, co s nimi bude, někteří umírají, jen Lale se snaží zachovat si klidnou hlavu. Po nějaké době zastavují v Osvětimi. Lalemu hled dochází, o co tady jde a neochotně se vzdává svých knih, peněz i oblečení, aby na sebe oblékl uniformu ruské armády a stal se vězněm. Hned první noc je svědkem krutosti dozorců a začíná si vštěpovat body, kterých se musí držet, jestli v tomto pekle chce přežít.


Když ho spoluvězni zachrání ze spárů smrti, je mu od francouzkého tatéra Pepana nabídnuta práce pomocníka tatéra. Lale se dozvídá, že bude mít jistá drobná privilegia, která by mu pomohla přežít a tak souhlasí. Po nějaké době se stává hlavním tatérem sám a svá privilegia – větší příděly jídla, relativní imunitu a pod. využívá k pomoci ostatním vězňům. S civilisty, kteří v Osvětimi pracují, vyměňuje peníze a špěrky zavražděných židů za jídlo, které rozděluje potřebným. Kdyby se na něj přišlo, čekala by ho jistá smrt.


Jednoho dne je povolán, aby několika ženám předělal vytetované číslo, a tehdy ji uviděl. Nádhernou dívku s nádhernýma očima, do které se ihned zamiloval. Když jí o několik dní potkal znovu, bylo prostě jasné, že musí být spolu. A tak se v knize dozvídáme, jak se zrodila velká láska mezi Lalem a Gitou. Jenže kniha není jen o lásce, je o tom největším zlu, které si ani neumíme představit, které působí na úplně obyčejné lidi, kteří se provinili jen tím, že byli nežádoucí.

,,Na co myslíš?” zeptal se Lale.

,,Poslouchám. Stěny.”

,,A co říkají?”

,,Nic. Jenom vzdychají a oplakávají ty, kteří ráno odejdou a večer se už nevrátí.”

Neměla jsem ani tušení, jak moc mě kniha zasáhne. Ten příběh byl tak strašně moc silný, až šlo těžko uvěřit, že se něco takového mohlo dít a někdo v jiných státech o tom třeba neměl ani tušení. Vlastně se dozvídáme, že všichni nacisté byli jen loutky, které mnohdy šlo podplatit, a přesto, kdo by řekl, že loutka může být tak krutá a přes své svědomí páchat taková zvěrstva. Jediným cílem těch ubohých lidí bylo přežít, vždyť žít je naše poslání, nikdo nemá právo nám brát život, kdo dal právo jim, aby se k lidem, jako oni samotní, chovali takto? Je opravdu těžké číst tento naturalistický a tak strašně depresivní příběh bez toho, aniž by nám hlavou nelétaly tyto myšlenky.


Jistě, styl psaní byl místy hodně jednoduchý, na druhou stranu byla kniha opravdu čtivá, takže stránky mizely pod rukama rychlostí blesku. Jenže podle mě v tom byl možná vyšší záměr. Na co už tak drsný a těžký příběh vykreslovat nějak složitě. Jde o to, aby se nám to dostalo do paměti tak, jako to bylo – bez okolků a zbytečného vyhrávání si.


Od té doby, co jsem knihu přečetla a vidím něco o lásce, je mi jasné, že málokterá byla/je/bude tak silná, jako byla mezi Lalem a Gitou. Něco tak silného, co se zrodilo na takovém místě, podle mě skoro nic nepřekoná. Bylo dojemné sledovat, jak secelý ten vztah tvořil a čím si procházel, jak se oba milovali a počítali s tím, že každý den může být jejich poslední. To je pravá a čistá láska.Mnoho lidí psalo, že při čtení brečeli, mně se to nestalo, já spíš fascinovaně četla dál, protože jsem se od té knihy nemohla odtrhnout.
Knha samotná v sobě nese navíc i spoustu ponaučení. Jak je důležité si vážit života, učí nás, co znamená opravdové přátelství a soudržnost, zjišťujeme, jak se vlastně máme dobře a že nám pomalu nic nechybí. Myslím si, že by si ji povinně měl přečíst každý, ať už jen preventivně.
Můj závěr je jasný, kniha si zaslouží 4,5* / 5* bez debat a doporučuju ji naprosto všem.


Pro dnešek je to vše a já se s vámi opět loučím. Doudám, že brzy dočtu to, co mám tady rozečtené a bude se mi nějak krátit ta hromada, co mám v záloze. Mějte se hezky!

nbvj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *