Krycí jméno Verity

Zdravím vás přátelé, na dnešek jsem se rozhodla, že po tak dlouhé době, co jsem přečetla Krycí jméno Verity, je už celkem na čase, abych napsala recenzi. Vždyť vás přeci nemůžu ochudit o tak skvělý zážitek, jaký mi přinesla tato kniha.

Krycí jméno Verity – Elizabeth Wein

Originální název: Code name Verity

Rok vydání: 2015

Rok vydání originálu: 2012

Počet stran: 308

Vazba knihy: vázaná s přebalem

Nakladatelství: Albatros

Toto přátelství je tak silné, že ho ani válka nezničí


Je podzim roku 1943. Blízko Paříže se zřítí anglické letadlo, v němž cestovala mladá pilotka a její nejlepší kamarádka. Julie (Verity) z letadla vyskočí, když je ještě šance na přežití, ale Maddie v něm zůstane do poslední chvíle. Není času nazbyt, Verity musí do Paříže, když ale přechází silnici, rozhlédne se na špatnou stranu, to ji prozradí a je zajata gestapem. Němci ji vězní v bývalém hotelu, kde ovšem není jediným “hostem”, spolu s jakousi Francouzskou a dalšími lidmi je zde podrobena ponižování a brutálním výslechům.
Julie si ale umí poradit a s nadhledem a sarkasmem přijímá všechny tresty. Rozhodla se, že musí získat nějaký čas. Němci jí dají na výběr. Má 14 dní na to, aby jim napsala všechno, co ví, jinak ji popraví. Verity se proto rozhodla, že jim vše poví, ale úplně jinak, než by si mysleli.
Na každém papíru, kartičce, notovém zápisku jim líčí, jak poznala svou nejlepší kamarádku, jak si s Maddie byly blízké a jak silné bylo jejich pouto, co spolu prožily a co se vlastně stalo.
Bude to gestapu stačit, nebo je její boj prohraný?

***

Ormaie 8. XI. 1943 JB-S
Jsem srab.
Chtěla jsem být statečná. Předstírala jsem odvahu, to mi šlo odjakživa. Dvanáct let jsem nedělala nic jiného, než že jsem si s pěti staršími bratry hrála na bitvu u Stirlingu – ačkoli jsem holka, nechali mě dělat Williama Wallance, prý snad našeho předka. Pronášela jsem totiž před bojem ty nejplamennější projevy. Kristepane, jak já se minulý týden snažila. Bože můj, snažila jsem se. Ale teď už je jisté, že jsem srab. Po tom absurdním kšeftu, co jsem uzavřela s SS-Hauptsturmführerem von Lindenem, o tom není pohyb. A prozradím všecko, co budete chtít, všecko na co si vzpomenu. Do nejmenších podrobností.
Jak jsme se tedy dohodli? Píšu to sem, abych si to srovnala v hlavě. ,,Zkusíme to jinak,” řekl mi von Linden. ,,Čím by ses nechala podplatit?” A tak jsem mu řekla, že bych chtěla zpátky oblečení.
Teď už to působí malicherně. Určitě čekal, že mu vmetu do tváře něco jako ,,Dejte mi svobodu” nebo ,,Vítězství” nebo něco velkorysejšího, jako třeba ,,Přestaňte si zahrávat s tím nebohým Francouzským odbojářem a dopřejte mu milosrdnou smrt”. Anebo něco, co by aspoň trochu souviselo s mou současnou situací.

***


Krycí jméno Verity. To je knížka, která ve mně nechala tak strašně silné stopy, že na to nezapomenu. Nemůžu si to odpustit, ale pane Bože! To byl nářez!
Asi jako většinu lidí, i mě kniha ze začátku moc nezaujala, deníkový styl mám ráda, ale opravdu trvalo delší dobu, než jsem se prokousala k samotnému jádru příběhu.
Verity mi byla opravdu sympatická. To, jak se dokázala vypořádat se situací a vidinou jisté smrti, bylo obdivuhodné.
Jak již jsem zmínila, začátek takový slabší, ale čím jsem se dostávala blíže, tím mě to začalo více chytat za srdce. To pouto, které vzniklo mezi Julií a Maddie, bylo tak silné a krásné, až by si ho přál snad opravdu každý.
Co se týče následného vývoje událostí, to vám nemůžu říct, protože kniha je nacpána jedním zvratem a jedním opravdu, opravdu velkým zvratem. Nad tím druhým jsem zůstala koukat do knížky s otevřenou pusou a přečetla to ještě tak pětkrát, protože jsem tomu nemohla uvěřit.
Musím říci, že na konci ta slza ukápla. Všichni, kdo se zajímáte o válku, ale třeba i jen o příběh neobyčejného přátelství, tuto knihu si musíte přečíst. Povinně!
Bez rozmýšlení dávám 5*/5*.

Polib mě, Hardy!

nbvj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *