Ahoj čtenáři, jsem ráda, že i přes mou dlouhodobou nekativitu se ke mně stále vracíte. Na oplátku bych Vám dnes chtěla představit další knížku, kterou jsem sitihla přelouskat. Ano, je to tak, Milénium mě nezaujalo, ale zato Odvrácená tvář lásky ano. Kniha se mi dostala do rukou úplnou náhodou. Ségřina kamarádka si jí koupila a po dočtení jí půjčila ségře, ségra, až knihu dočetla, tak jí půjčila mně. Mno, snažila jsem se to přečíst rychle, ale ani jsem se snažit nemusela a proč? Čtěte dál…
Odvrácená tvář lásky – Colleen Hooverová
Originální název: Ugly love
Rok vydání: 2016
Rok vydání originálu: 2014
Počet stran: 288
Vazba knihy: brožovaná
Nakladatelství: Ikar, Yoli
Jde přestat milovat?
Příběh začíná tím, že se Tate Collinsová, vystudovaná ošetřovatelka, stěhuje ke svému bratrovi Corbinovi. Corbin pracuje jako pilot a tak v domě bydlí ještě několik nájemníků – pilotů. Mezi ně patří i Miles Archer, kterého Tate najde hned u dveří Corbinova bytu. Miles je značně opilý a není schopný nějak komunikovat. Tate proto kontaktuje bratra a s jeho pomocí se nějak dostane dovnitř. Nakonec se dozví, že ten opilec je Corbinův kamarád a tak ho vezme s sebou a nechá ho vyspat se na gauči.Ráno se s Milesem seznamuje už normálně, ale nevzniká mezi nimi nic. Žádné přátelství, žádné vazby, jen na obou stranách vzplane obrovská touha. Miles dává Tate dvě jasná pravidla: neptej se mě na minulost a nepočítej s budoucností. Tate souhlasí a myslí si, že na lásku stejně nemá čas kvůli práci a tak spolu dohodnou jen sex. Jenže Tate brzy zjišťuje, že od Milese chce něco víc, ale ví, že z jeho strany nic čekat nemůže, jelikož Miles si asi prožil něco, kvůli čemu na lásku zanevřel. S moudry osmdesátiletého staříka, který obsluhuje výtahy, si Tate dělá v hlavě pořádek, ale nejde to, protože se do Milese zamilovala. K tomu všemu každá druhá kapitola nám přináší útržky ze života Milese, které nám postupně odkrývají jeho minulost a jeho příběh. Jak tohle skončí?
Zastavila jsem se u 1814, protože u dveří bytu s číslem 1816 ležel nějaký muž a evidentně spal. Prosím, ať to není 1816. Našla jsem esemesku, kteroz jsem hledala, a škubla sebou.Bylo to 1816. No jasně. Pomalu jsem se vydala ke dveřím a dufala, že toho spáče nevzbudím. Nohy měl roztažené před sebou a zády se opíral přímo o Corbinovy dveře. Bradu měl opřenou o hrudník a chrápal. ,,Promiňte,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně. Ani se nehnul. Zvedla jsem nohu a chodidlem ho šťouchla do ramene. ,,Potřebuju se dostat dovnitř.“ Zavrtěl se, pomalu otevřel oči a zadíval se na moje nohy. Jeho oči mi ulpěly na kolenou. Obočí se mu stáhla k sobě, když se pomalu, zamračeně předklonil. Zvedl ruku a poklepal mi prstem do kolene, skoro jako by něco takového viděl poprvé v životě. pak ruku svěsil, zavřel oči a zhroutil se zády zpátky na dveře. Pak znova usnul. Skvělé.
Knížku jsem měla přečtenou během pár dnů, opravdu jsem jí nemohla dát z ruky. Byla ohromě čtivá. Postavy mi tam byly moc sympatické. Akorát mi občas vadilo, že Tate tam občas Milesovi podsouvala nějaké své úvahy o náznacích. Ale to nevadí. Co se týče Milese, do toho jsem se totálně zamilovala. Připadalo mi, že to byla postava, se kterou si autorka vyhrála asi nejlépe a se vším jsem s ním soucítila.Spíš bych teď doporučila čtenářům mladším 15ti let, aby si na knížku ještě chvilku počkali, jelikož nějaké pasáže tam nejsou nejvhodnější 😀 . Na druhou stranu zase tolik tam toho nebylo, ale i tak. No, já dávám knížce 4,5*/5* a nechávám si malou rezervu na další knihy autorky 🙂 Musím ale rozhodně doporučit 🙂